> Tématické články / Poklad Církve musí znovu patřit všem!

Poklad Církve musí znovu patřit všem!

komentář k pařížské konferenci biskupa Fellaye

Francisco Colafemmina

Převzato a přeloženo z SSPX USA.

Francesco Colafemmina je známý italský novinář. Jeho článek se nejprve objevil v italštině na jeho blogu fidesetforma pod názvem:
„Il Tesoro della Chiesa deve Tornare ad essere di tutti! Mons. Fellay Chiude il Congresso Di Parigi“

Neděle 9. ledna 2011

Právě skončila konference Bratrstva sv. Pia X., kterou v Paříži zorganizoval Le Courrier de Rome. Poslední slova pronesl biskup Fellay, generální představený Bratrstva. Zde bych rád začal svůj popis toho, co se během těchto posledních dní událo. Biskup Fellay je člověkem s ohromným řečnickým nadáním, ale především je mužem pravé víry. Co je Kněžské bratrstvo sv. Pia X.? Jaké je jeho charisma? Jeho Excelence citovala vyjádření sv. Pavla „fides ex auditu“ („víra přichází skrze zvěstování“, Římanům 10:17) a vysvětlila význam víry ve Vtělené Slovo předávané skrze přítomnost Vtěleného Slova, Jeho „epifanii“ neboli zjevení se ve světě. Člověk se vrací k Bohu skrze Boha. A charisma Bratrstva spočívá v „obnově“ katolicismu, objevování víry skryté pod nánosem a omyly současnosti a vedení duší zpět k Bohu. Jde tedy o charisma soustředěné na víru a spásu duší. Ale to znamená být pravověrně katolický!

A zde bych rád uvedl první skutečnost, která mě okamžitě zasáhla během těch tří dnů v Paříži: život Bratrstva, které je poněkud pohrdavě nazývano „lefébvristy“, není závislý na památce jeho charismatického zakladatele nebo na oddanosti jemu. Na arcibiskupa Lefébvra se vzpomíná s láskou, nadšeně, ale nikoliv s obsedantní a přehnanou úctou, jak je typické pro různá katolická hnutí a organizace. A samozřejmě ani biskup Fellay není předmětem kultu osobnosti. Člověk nachází mezi tisícovkami laiků a mnoha knězi FSSPX  synovskou úctu, kterou vzdávají vlastnímu biskupovi, přesto Bratrstvo není ničím víc než pravověrným katolickým společenstvím. Žádné další přívlastky nejsou třeba. Dokonce ani přívlastek „tradicionalistické“, protože specifickými rysy Bratrstva jsou jeho vazby na Církev a jeho identifikování se s ní. A Církev je v podstatě tradice. Koncil je v Církvi okamžikem, samozřejmě důležitým okamžikem, ale sporným. A ve jménu sporného charakteru koncilu se Bratrstvo rozhodlo, dokonce za cenu velkých obětí, uchovat v její celosti teologii, liturgii, eklesiologii a morálku, které zakládají podstatu katolicismu. V tomto smyslu stojí za to zmínit detail, který vyšel na světlo během promluvy biskupa Fellaye: jednou z důležitých okolností, které přiměly arcibiskupa Lefébvra vysvětit v roce 1988 čtyři biskupy, bylo setkání v Assisi, které se odehrálo dva roky před tím.

Proto nebyl biskup Fellay schopen skrýt své znepokojení ohledně setkání v Assisi plánovaného na rok 2011, které papež Benedikt ohlásil několik dní před tím: „Cítil jsem, jak mi jde mráz po zádech. Pak se tedy pokusí zavrhnout to, co se událo prvně.“ Pak pokračoval a řekl, že to bylo poprvé, kdy katolické kostely byly k dispozici pro kultovní praktiky jiných náboženství, což zašlo tak daleko až po svatokrádežný čin umístění sochy Buddhy na svatostánek! Tentokrát se zdá, že je plán dát k dispozici několik místností kláštera poté, co budou jako věc principu odstraněny krucifixy! Biskup Fellay to komentoval: „To je šílenství! Tímto způsobem odstraňují nástroj, jímž bylo lidstvo spaseno!“ Biskup Fellay byl v promluvě papeže Benedikta XVI., když oznamoval setkání v roce 2011, zvláště zasažen jedním slovem. Je to slovo „víra“. Slovo samo není samozřejmě záhadné, ale záhadný je jeho kontext. Během svého poselství 1. ledna 2011 papež skutečně řekl, že pojede do Assisi „připomenout si historický čin, který se odehrál na přání mého předchůdce, a slavnostně obnovili závazek všech věřících všech náboženství prožívat svou náboženskou víru jako službu věci míru .

Je možné hovořit o jiných „náboženských vírách“? Víra je ve skutečnosti teologická ctnost, kterou katolík získává při křtu skrze milost Boží. Ale může být stejný termín použitý za různých podmínek? Jen katolík má víru. Nekatolík věří ve své vlastní božstvo, ale nelze použít termín víra k popisu toho, že zastává své vlastní náboženství: „V důsledku toho se riskuje spletení úplně odlišných věcí.“ Pro biskupa Fellaye je Assisi „symbolem“ a „dokonce i když jej /tento symbol/  uvedeme na pravou míru, neodstraníme ho.“ Jeho síla něco evokovat tudíž zůstane. Jak by tedy mohlo Assisi mít katolický význam? „Kristův náměstek by musel říci: ´Existuje jenom jeden Bůh a to je Ježíš Kristus; obraťte se!´ Pak by bylo Assisi v pořádku!“ Biskup Fellay, se zmateným úsměvem při vědomí toho, že to se nikdy nestane, pokračoval v popisování toho, co dnes Bratrstvo sv. Pia X. může učinit pro Církev. A činil tak se zvláštním ohledem na Itálii, zemi, v níž nikdy nebyla silná přítomnost „tradicionalistů“, ale která je dnes značně zaujatá znovuobnovením tradice. Biskup Fellay vnímá riziko přílišného soustředění se na obřad, na starobylou liturgii, která – dle mého názoru – vede pouze k prázdnému estetismu, jenž poškozuje „tradiční katolicismus“, který není jen zachováváním obřadu, ale zachováváním autentického katolického života. Proto se rozhodl vyprávět o setkání s asi třiceti italskými diecézními kněžími, kteří kontaktovali Bratrstvo. Ano, třiceti diecézními kněžími – ten počet sám o sobě je velikou novinou!

Biskup Fellay se jich zeptal na otázku: Co od Bratrstva sv. Pia X. očekáváte? Kromě několika, kteří požádali „aby je naučilo celebrovat ve starém ritu“, odpověděla většina: „Hledáme NAUKU.“  To biskupa přivedlo k typickému případu italského generálního vikáře, který jednomu z členů FSSPX řekl: „Začal jsem číst katechismus sv. Pia X; no, připouštím, že jsem na ty otázky nebyl schopen odpovědět ...  protože mě to nikdo nikdy nenaučil!“ Biskup Fellay dodal, že tato přiznání kněží jsou smutná: „Nic nás nenaučili!“  Vypadá to, jako že mnozí z nich přes univerzitní tituly a léta studií, jsou vybaveni nepoužitelným naukovým vybavením, /katolickými/ nádobami, ale ne s katolickým obsahem. Proto všichni z nich takřka pudově dychtí po učení sv. Tomáše!“

A v tomto bodě Fellay přidal komentář, který už mi osobně říkal předešlého dne, když jsme si povídali o sakrálním umění. Řekl jsem Jeho Excelenci, že věřící okamžitě rozpoznají něco krásného a katolického a ihned si to zamilují, dokonce i po desítkách let, kdy si museli zvyknout na to, co je ošklivé a beztvaré. A on mi řekl: „Ale to pochází ze křtu. Ve křtu nám Pán dává víru, stáváme se katolíky a dokonce i po letech, když jsme nikdy neviděli starou mši, i když jsme viděli ošklivé umělecké práce, jakmile uvidíme krásné věci, kterou jsou v souladu s tradicí, když navštívíme onu starou mši, je to, jako by světlo pokračovalo a my to poznáme: toto je katolické.“ Tak je to se mší. Kněží, kteří se naučí celebrovat mši všech časů, podstoupí duchovní obnovu. Skrze onen ritus se začínají vyjasňovat pochybnosti jejich duší a oni si začnou „dávat svůj život znovu do pořádku a dávají si do pořádku také své vztahy s věřícími“. Biskup Fellay toto popisuje jako „dílo milosti /působící/ na kněze skrze mši.“ Liturgie tak vede k nauce a nauka k mravnosti, protože „víra bez skutků je mrtvá“. V důsledku toho kněz objevuje nový, i když starobylý, způsob věrnosti své vlastní duchovní službě. A to činí především znovuobjevováním „objektivity a realismu“. Nejvážnějším problémem naší doby, což je také problém krize Církve, je ztráta realismu, kterou Fellay datuje zpět až k revoluci německého racionalistického myšlení počínajícího Kantem: „Svět myšlení je tím, co vyhnalo realitu.“ Proto „už neexistuje žádná souvztažnost mezi bytím a jevem,“ a „subjektu se připisuje tak velká důležitost, že objekt už není důležitý.“ Ale vše „se znovu vyjasňuje díky objektivitě“. Musíme tedy „přizpůsobit naše myšlení tomu, co je reálné“. Tímto způsobem kněz, který znovu získal objektivitu, bude schopen pracovat v pravdě ke spáse duší, nebude plýtvat úsilím na prázdný aktivismus v onom koloběhu akcí, iniciativ a debatování, které nikdy nekončí a vždy vyžadují něco vnějšího. Kněz se vrátí do centra. To se děje obnovou tradičního katolicismu skrze mši a nauku: „Toto je poklad Církve a důležitou věcí je, že nepatří nám, ale patří všem!“

Nakonec biskup Fellay hovořil o věřících. „Věřící představují nikoliv žijící tradici, ale žitou tradici.“ Omylem „duchu koncilu“ byla snaha nadbíhat světu: „Vidíte, že svět uniká, a tak musíme mít aggiornamento (přizpůsobení dnešku).“ A tak „tento způsob vychvalovaný koncilem byl příliš lidský.“ Pouze však tím, že „se uvedou do praxe věčné způsoby, které Církev vždy velebila“, si „věřící uvědomí, že křesťanský život je dnes možný“. Současný svět dělá vše, co může, aby nás přinutil věřit, že je příliš těžké, skutečně nemožné“ žít jako katolíci. Přesto „je to proveditelné“! A je to tak, protože „jste to vy, věřící, kteří budují Mystické Tělo“! Modlitbou k Panně Marii Fátimské pak Desátý teologický kongres Le Courrier skončil.

Bezpochyby budu poté, co bude tento můj článek otištěn, doživotně označen za „lefébvristu“. Tak rychle posílám všem, kteří jsou pobouření, uražení nebo pohoršení, ať už je jejich původ jakýkoliv (neokonzervativní, teokonzervativní, progresivistický, pokrytecký atd.) slavnostní posměšné odfrknutí! Kdybyste vy všichni dnes byli v kostele St. Nicolas du Chardonnet spolu s asi pěti tisíci osob všeho věku, viděli byste, že tradice nesestává z aristokratických snobů, ani ze čtyř exkomunikovaných fanatiků. Tradice je něco dojímavého, co vás nutí plakat, co přináší radost naděje a smutek ze ztráty. Tradice je pulzující život: stovky očí, srdcí a hlav, které si předávají svou vlastní víru a nekompromisně ji žijí, dokonce i za cenu vytlačení na okraj progresivistickou, modernizovanou Církví. Tradice také zahrnuje upřímné úsměvy biskupa Fellaye, jeho klid, jeho prozíravost, jeho lásku k Církvi. A zahrnuje bratrství jeho kněží, rodinný způsob, kterým oni plní svou vlastní duchovní službu, způsob, jakým jsou přijímáni věřícími, kteří s láskou mají starost o to konat tak, jak je Církev vždy učila, s důsledností a přesvědčením.

Proto mi dovolte říci: Ať žije Bratrstvo sv. Pia X!

> Tématické články / Poklad Církve musí znovu patřit všem!