> Rozhovory / Kázání biskupa Fellaye během kněžských svěcení ve Winoně (USA) 17. června 2011 (2. část)

Kázání biskupa Fellaye během kněžských svěcení ve Winoně (USA)
17. června 2011 (2. část)

25. 6. 2011

Převzato a přeloženo z  Documentation  Information  Catholiques  Internationales.

Souhrn článků týkajících se naukových rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

V první části kázání biskup Fellay připomněl kněžskou spiritualitu, která bude sytit nové kněze vysvěcené během tohoto obřadu. Poté poskytnul aktuální informace o situaci ve Vatikánu a vztahu mezi Kněžským bratrstvem sv. Pia X. (FSSPX) a římskými autoritami.

Biskup Fellay při kněžských svěceních ve Winoně v červnu 2011

Moji drazí bratři,

jistě byste rádi slyšeli něco o současné situaci Bratrstva. Kde se nacházíme? Co se děje? Rád bych vám řekl, že je buď slunečno, nebo zamračeno, ale musím vám říct, jak to dnes je: máme zamračeno i slunce! Je to v takovém rozsahu, že poslední dva roky čelíme neustálým rozporům.  Již před dvěma lety, v roce 2009, jsem žádal o setkání se státním sekretářem kardinálem Bertonem, kvůli těžkostem rozporů, kterým stále čelíme. Se slovem „rozpory“ nepřeháním. Co to znamená? Znamená to, že z Říma dostáváme rozporné zprávy. Některé nám říkají to a jiné zase ono. To není jen neshoda, je to rozpor.

Samozřejmě o tom přemýšlíme a ptáme se proč to tak je. Odkud to pochází? Chápeme to tak, že v Římě, stejně jako v celé Církvi, existují různé proudy. Když to zjednodušíme, nazvěme je progresivistickými a konzervativními proudy. Existují jistí duchovní, kteří nám jsou blízcí a kteří by byli rádi, abychom se rozvíjeli. Ale existují také ti, kteří nás nenávidí – to je jediné vyjádření, jak přesně popsat jejich chování k nám. Nenávidí nás a jsou v Římě. Někdy něco přichází od nich a jindy od jiných.

Dám vám příklad, který se stal loni v září. Kněz, který patříval do řeholního řádu a který se právě připojil k nám, obdržel dopis od svého bývalého představeného. Bylo mu řečeno, že přestal být členem svého řádu a že je exkomunikován. K tomuto dopisu byl přiložen potvrzující dopis římské kongregace, která má na starosti řeholní řády, a který říkal: „Otec již není členem vašeho řádu, protože je exkomunikován, jelikož ztratil víru tím, že se připojil k formálnímu schizmatu arcibiskupa Lefebvra.“ Tento dopis nesl datum loňského září!

Jel jsem tedy do Říma a dotazoval jsem se sekretáře komise Ecclesia Dei, co to znamená. Nenechal mě ani dokončit pasáž, kterou jsem z tohoto dopisu citoval a řekl: „Už o tom vím. My – Kongregace pro nauku víry – jsme Kongregaci pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života řekli, že nemají právo pronášet něco takového. Nejsou v této věci kompetentní a musí svůj úsudek revidovat.“ Pak pokračoval: „Tohle s tím dopisem musíte udělat“ a udělal pohyb jako by jej zahazoval. To je gesto, které učinil! Jinými slovy, vezměte jej a zahoďte do koše. Takže jedna římská autorita mě žádá, abych vyhodil do koše rozhodnutí jiné římské autority. Není to rozpor? Pak pokračoval a řekl toto: „Musíte vašim kněžím a věřícím říci, že ne vše, co přichází z Říma, přichází od papeže!“ Řekl jsem mu: „To je nemožné. Jak chcete, aby věřící a kněží přijali takový úsudek? Co přichází z Říma, přichází od papeže! Jinak by kdokoliv mohl říci, že to, co se mi líbí, přichází od papeže, a co se mi nelíbí, od něj nepřichází!“

Dávám-li vám takový příklad, moji drazí bratři, musíte pochopit, že v Římě existuje vážný problém. Když nám autorita říká: „Uvědomte si, že ne vše, co přichází z Říma, přichází od papeže,“ - odkud to tedy přichází? Jak je to možné? Řím, Vatikán, by měl být pravou rukou papeže. To znamená, že papež už nevládne.

Když mluvím o rozporu, moji drazí bratři, myslím tím, že jistí lidé v Římě nás považují za ty, kdo jsou mimo Církev, exkomunikovaní a dokonce jako za ty, kdo ztratili víru a jsou heretiky. Ale jsou zde jiní, kteří nás velmi jasně přijímají jako katolíky. Když biskup de Galarreta a naši kněží jedou do Říma na naukové rozhovory, slouží mši ve Svatopeterské bazilice. Jak je možné, že tu existují oba tyto postoje najednou? Vidíte, jak silný ten rozpor je? Moji drazí bratři, proto, jak chápete, jsme velmi obezřetní. Nehodláme se vrhnout do tohoto zmatku, přestože vítáme slunce, ale skrýváme se před mraky.

Kdo při Svatém stolci zvítězí? Máme nespočet příkladů, kde vidíme, že kdykoliv chce papež udělat něco dobrého, je zablokován nebo ochromen. Dám další z těch mnoha příkladů. Jediný trapistický opat v Německu požádal papeže nejen o návrat tridentské mše, ale také o to, aby mohl obnovit řádová pravidla a konstituce, které tu byly před Druhým vatikánským koncilem. Papež mu to schválil, a aby mu to umožnil, vyňal jej z Federace benediktýnů, která používá moderní pravidla, aby se mohl přidržet starých. Papež si vzal opatství přímo pod sebe. O šest měsíců později volal opat svému příteli v Římě a ptal se ho, co je nového. „Nemám žádné zprávy,“ řekl mu. Jeho přítel odpověděl: „Napiš znovu papeži, ale tentokrát pošli dopis mně a já jej osobně doručím papeži,“ což učinil. Vzal dopis papeži a zeptal se Svatého otce, co se s tímto opatstvím děje. Velmi překvapený papež řekl: „Vydal jsem povolení před šesti měsíci!“ Proběhlo šetření a zjistilo se, že někdo – my přesně víme kdo – schoval dopis do zásuvky v úřadu státního sekretáře. Tentokrát onen přítel – který mi tuto historku osobně vyprávěl, takže to není žádné „jedna paní povídala“ – řekl Svatému otci: „Napište do dopisu concesso „povoleno“ a já se o to postarám. Doručím tu novinku do opatství.“ Tím obešli státního sekretáře, aby podali zprávu o papežově rozhodnutí. To je jen jeden příklad.

Abyste viděli, jak je papež ve svých činech limitovaný, podívejte se na poslední text k tridentské mši. Opět je to nádherný příklad rozporných sil, které v Římě jsou. Na jednu stranu je naprosto zřejmé, že existuje touha tímto textem šířit tuto mši všude, umožnit všem duším, aby měly přístup nejen ke staré mši, ale i ke starému způsobu vysluhování svátostí: všechny tyto liturgické knihy jsou dány každému k dispozici. Ale ve stejnou chvíli jsou zde překvapivé restrikce. První restrikce, která je velice překvapivá, je, že současní seminaristé nemohou mít starý obřad. Pouze ti, kdo spadají pod komisi Ecclesia Dei, mohou být vysvěceni podle starého způsobu. Proč se tedy říká, že pontifikál, který obsahuje starý obřad je jim k dispozici?    

Ale mohu říci, že je ještě něco horšího. Na jednu stranu je tu touha dát starou mši k dispozici všem duším po celém světě. Ale pak je tu paragraf 19, který říká, že ti, kdo z ní chtějí mít prospěch, nesmí ani patřit ke skupinám, které jsou proti nové mši, ani pomáhat těm, kdo proti ní jsou. Ale 95% těch, kdo chtějí starou mši, je proti nové mši! Proč chceme starou mši? Kdybychom byli spokojení s novou, ani bychom si na starou nevzpomněli! Ti, kdo jsou proti platnosti nebo legitimnosti nové mše jsou o starou mši připraveni. Pro ně, nic! To už není akt smíření, to je vyhlášení války!

Myslím si, že jediný způsob, kterým lze vysvětlit takové neshody v rámci jednoho textu, jsou přesně stejné neshody uvnitř samotného Vatikánu. Každá strana chce něco získat. A my jsme samozřejmě uprostřed této šlamastyky.

A tak slýcháte všechny možné klepy – naprosto vše možné i nemožné! Prosím, moji drazí bratři, nehoňte se za těmito klepy. Když budeme něco vědět, řekneme vám to. Nikdy jsme nic neskrývali a nemáme žádný důvod skrývat, co s námi bude. Neříkáme-li vám nic, je to proto, že se nic neděje. Někteří lidé říkají, že se má cosi stát. Ne, to není pravda! Pravdou je, že kardinál Levada mě povolal do Říma a zdá se, že to bude uprostřed září. To je jediné, co vím. Má to co dělat s rozhovory, které jsme vedli s Římem. Po rozhovorech bylo řečeno, že „dokumenty budou předány vyšším autoritám“. Toto jsou přesná slova. To je jediná věc, kterou o budoucnosti vím. Vše ostatní jsou spekulace. Prosím, nehoňte se za těmito klepy.

To vše, moji drazí bratři, ukazuje, že boj stále pokračuje. Dnes jsou zde dvě nebezpečí, pokud to tak mohu říci. Prvním je mít iluzi, že vše je v pořádku, vše skončilo, boj skončil. To je však nesmírná iluze. Zaručuji vám, moji drazí bratři, že pokud a tehdy, kdy Řím konečně napraví tuto kanonickou situaci, začne boj. To nebude konec! Dál budeme říkat, že existuje krize v Církvi. Někdy je to opravdu frustrující, protože oni v Římě působí dojmem, že vše je v pořádku, a další den s nimi hovoříte, že není. Toto jsou slova sekretáře Kongregace pro nauku víry: „Ale vy víte, jsou to kněží, jsou to biskupové, jsou to katolické univerzity – jsou plni herezí!“ Toto nám sekretář Kongregace pro nauku víry řekl v červnu 2009! Takže oni vědí, že situace v Církvi je dramatická. Jestliže jsou schopni říci, že je všude plno herezí, pak to něco znamená! Ve stejnou chvíli ale jednají, jako by vše bylo v pořádku. To je neuspokojivé a matoucí, moji drazí bratři, ale taková je situace. Proto se nenechte chytit do těchto iluzí. Ale zároveň se nenechte odradit. Je pravda, že tento boj je dlouhý, ale to nemůžeme změnit. Ďábel zůstává ďáblem a my s ním mír neuzavřeme. Boj potrvá, dokud Bůh bude chtít, ale my máme vše, co pro tento boj potřebujeme – milost a podporu Boží. A tak musíme pokračovat v tomto boji s vyrovnaností a nenechat se zastrašit.  Je také jasné, že máme požehnání Boží. Tradiční mše, kterou slavíme, v nás pěstuje křesťanského ducha, Kristova ducha, který nás učí, že máme stát stranou tohoto světa, uměřeně užívat pozemských dober a, že to, co je nejdůležitější, není z tohoto světa, To, co je nejdůležitější, je Bůh, nebe, náš věčný osud.

Moji drazí bratři, když vás vyzýváme k tomuto růžencovému křížovému tažení, je to právě proto, abychom vám pomohli dostat vás z těchto pastí – pasti iluze a pasti ztráty odvahy. V této modlitbě, v tomto řetězci růží, který nás sjednocuje s blahoslavenou Pannou Marií, jsme si jisti, že jsme pod Její ochranou a že bojujeme správný boj. Ona nás povede! Nebojte se, dobrotivá Matka neopustí své děti. Hojně se modlete, opravdu se hojně modlete. Nemůžeme očekávat dobro pro Církev skrze lidské prostředky. Ne, očekáváme jej skrze nadpřirozené prostředky a modlitba je právě jedním z nejmocnějších prostředků, který máme.

A tak vás, drazí bratři, zvu k modlitbě růžence a k tomu, abyste se jej dobře modlili. Na počtu nezáleží tolik, jako na kvalitě, na způsobu, jak se modlíte. Proč dala Panna Maria sv. Dominikovi růženec? Co bylo jejím cílem? Bylo to sjednocení věřících s Bohem v rozjímání nad událostmi ze života Našeho Pána a blahoslavené Panny Marie. To je cílem růžence. Není to jen odříkání 15 desátků nebo jistého počtu růženců, ale je to jako melodie, hudba v pozadí, která nám pomáhá rozjímat nad tajemstvími, která nás sjednocují s Naším Pánem Ježíšem Kristem a s blahoslavenou Pannou Marií. Modleme se tedy dobře! Dobře pomodlený růženec – tím si můžeme být jistí – je velice, velice mocná věc. Sestra Lucie z Fátimy se odvažovala říci, že blahoslavená Panna Maria dala této modlitbě zvláštní účinnost, takže růženec je řešením na všechny problémy.

Moji drazí bratři, při pokračování tohoto obřadu se utíkejme pod ochranu blahoslavené Panny Marie a pod ochranu Ducha Svatého a prosme jej, aby zažehl svět, aby u kněží a diákonů víc a víc rozněcoval oheň křesťanské lásky, aby oni na oplátku zažehli svět neuhasitelným plamenem křesťanské lásky, lásky Boží a své bližní láskou k Bohu. Amen.

> Rozhovory / Kázání biskupa Fellaye během kněžských svěcení ve Winoně (USA) 17. června 2011 (2. část)