> Rozhovory / Rozhovory v Římě – jednotlivé vyhlídky

Rozhovory v Římě – jednotlivé vyhlídky

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

Převzato a přeloženo z Documentation Information Catholiques Internationales.

22. března 2010

Rozhovor s Jeho Excelencí Bernardem Fellayem publikovaný ve Fideliter, časopise FSSPX ve francouzském distriktu.

Díky Vaše Excelence, že jste souhlasil odpovědět na naše otázky. Jaký je rozdíl mezi těmito věroučnými rozhovory a předešlými výměnami názorů, které se udály, když byl naživu arcibiskup Lefébvre, například co se týče Dubia?

Předtím byly výměny názorů dosti neformální, kromě několika řídkých příležitostí, například na počátku pontifikátu Jana Pavla II. Ačkoliv arcibiskup Lefébvre představil hlavní námitky proti novotám a vehementně protestoval proti pohoršením, která otřásala Církví, usiloval v té době o praktickou (spíše než věroučnou) dohodu – myslel si, že by mu Řím mohl před detailní diskusí povolit uskutečňovat „experiment tradice“ kanonickým regularizováním Bratrstva sv. Pia X. Po roce 1988 jasně naznačil cestu kudy jít: přenést diskuzi do věroučné oblasti a k samé podstatě krize, která je tak ničivá. Dnes nám Svatý stolec slavnostně a oficiálně přiznal tyto věroučné rozhovory a nežádá nic na oplátku. To bude naše příležitost vydat svědectví víry a zopakovat učení 2 000 let tradice. A my nebudeme váhat vrátit se k jistým analýzám, například Dubiím (pochybnostem) dotýkajících se náboženské svobody, na něž nebyla dána uspokojivá odpověď.

Pouze Bratrstvo má privilegium účastnit se takových závažných, takřka slavnostních rozhovorů. Žádné společenství spolupracující s komisí Ecclesia Dei nemá takové privilegium. Je to podle vás znamením přesvědčivosti našeho postoje odporu a odmítání kompromisu či přijímání rozporných kanonických projevů, nebo je to znamením toho, že  společenství /spolupracující s/ Ecclesia Dei již v podstatě nemají mnoho, co by je odlišovalo od koncilového směřování?

Bezpochyby je to znamením obojího.

Vaše Excelence, můžete nám podat přesný seznam diskutovaných témat?

Můžete je nalézt v tiskovém prohlášení, které vyšlo po prvním setkání 26. října minulého roku: „Otázky, které se zvláště budou zkoumat, se týkají konceptu tradice, misálu Pavla VI., výkladu Druhého vatikánského koncilu v kontinuitě s katolickou naukovou tradicí, témat jednoty Církve a katolických principů ekumenismu, vztahu mezi křesťanstvím a nekřesťanskými náboženstvími a náboženské svobody.“

Budou při těchto rozhovorech na programu jednání témata současné filozofie a nových koncepcí jako jsou „svědectví, dialog, otevřenost, angažovanost, prožívání atd.“?

Všechna tato témata jsou základem mnoha problémů vztahujících se k nové eklesiologii a zdá se nevyhnutelným, že budou zmíněna během těchto rozhovorů, které se, připomínám vám, točí kolem koncilu a jeho aggiornamenta.

Je možné vést tyto rozhovory v úplné tajnosti? Nepronikly už ven nějaké fámy?

Pokud vím nepronikly, pokud nemáte na mysli jisté druhotné aspekty týkající se obecného uspořádání rozhovorů.

Proč jsou Vatikán a Bratrstvo tak odhodlaní zachovat kolem věroučných rozhovorů diskrétnost?

Je velmi důležité, aby ovzduší těchto rozhovorů bylo klidné a rozvážné. Žijeme v době ustavičného mediálního pokrytí a všeobecné demokracie, kde každý soudí všechno a vyjadřuje svůj názor na cokoliv. V těchto teologických otázkách je v sázce tak moc, že je lepší, aby se ony záležitosti odvíjely diskrétně. Až přijde čas, bude-li to nezbytné, bude vždy možné publikovat jejich záznam.

Často se říká, že Řím a Bratrstvo si navzájem nerozumí, protože nemluví stejným jazykem. Je to pravda o nynějších účastnících debaty v Římě? Co by se mělo udělat, aby hovořili stejným jazykem?

Je příliš brzy se vyjádřit. V každém případě jednáme s vynikajícími mozky, s nimiž bychom měli být schopní si vyměňovat myšlenky. Tomistická filozofická průprava je evidentně nejlepší způsob, jak začít.

Jsou podle vás teologové vybraní Římem zástupci hlavního teologického proudu v dnešní Církvi? Nebo mají blíže k nějakému určitému směru? Je jejich způsob myšlení blízký způsobu myšlení Benedikta XVI.?

Zdá se mi, že účastníci dialogu jsou velmi blízcí papežovým postojům. Patří k tomu, co lze nazvat konzervativní linií v tom, že obhajují nejtradičnější možný výklad koncilu. Přejí si dobro Církve, ale současně si přejí zachovat koncil – to je totéž jako pokoušet se o kvadraturu kruhu.

Jsou teologové vybraní Vatikánem tomisté? Jsou tomističtí v tradičním smyslu?

Uvidíme. V každém případě máme co dělat s dominikánem – zajisté expertem na sv. Tomáše Akvinského – ale také s jezuitou a členem Opus Dei.

Co bude při rozhovorech referenčním bodem kromě Zjevení, Písma a Tradice? Výhradně učitelský úřad Církve před Druhým vatikánským koncilem? Nebo také učení Církve po něm?

Problém se týká Druhého vatikánského koncilu. Proto ve světle předešlé tradice budeme zkoumat, zda pokoncilní učitelský úřad Církve je odtržením /od ní/ nebo ne.

Někteří lidé se obávají, že naši teologové uchvácení atmosférou vatikánských úřadoven mohou během rozhovorů snížit svou ostražitost. Můžete je uklidnit?

Jdeme do Říma podat svědectví o víře a atmosféra úřadoven nás pramálo zajímá. Naši teologové budou mít setkání každé dva nebo tři měsíce ve velké místnosti v Paláci Svatého oficia, ne v úřadovnách...

Co se týká trvání těchto rozhovorů, mohly by, při zvážení obtížnosti většiny témat, z nichž každé vyžaduje přinejmenším rok nebo dva, trvat méně než pět nebo deset let?

Doufám, že to tak nebude... v každém případě, když někdo promlouvá k druhému, kdokoliv to může být, ohledně mše, náboženské svobody nebo ekumenismu, nemusí ho po celou dobu přesvědčovat!

Nemáte strach, že během těchto rozhovorů, Řím nakonec nepřestane odpovídat na naše námitky (týkající se náboženské svobody nebo nové mše) s argumentem autority: Řím rozhodl a Řím se nemůže mýlit apod.?

Toho se samozřejmě můžeme bát, ale v tom případě by to prokázalo, že Řím neměl skutečně v úmyslu účastnit se rozhovorů. A navíc je debata ohledně Druhého vatikánského koncilu nezvratná. Poslední kniha Msgr. Gherardiniho, známého římského teologa, to dostatečně dokazuje. O Druhém vatikánském koncilu se může diskutovat, musí se o něm diskutovat.

Neměli bychom se obávat, že tyto rozhovory mohou skončit společnou deklarací, v níž se obě strany shodnou na společných bodech, ale nevyřeší zásadní rozpory, tedy něco jako společná deklarace s luterány ohledně ospravedlnění?

Společné deklarace nepřicházejí vůbec v úvahu.

Předpokládejme, že jeden z římských teologů může být v důsledku těchto rozhovorů přesvědčen podpořit jedno tradicionalistické tvrzení nebo druhé, například si bude myslet, že náboženská svoboda není v souladu s tradicí. Co by se stalo pak?

Cokoliv Prozřetelnost zamýšlí. Pak uvidíme, co je vhodný postup. K tomu bodu jsme ještě nedospěli.

Věřící se modlili růženec za uznání tradiční mše a snětí exkomunikací, nyní se modlí za zasvěcení Ruska /Neposkvrněnému srdci Panny Marie/ papežem. Máte tušení, zda se modlí také za dobrý výsledek věroučných rozhovorů?

Stojí za to modlit se s oním úmyslem, jak děti eucharistického křížového tažení činily během měsíce ledna. Naše svědectví víry může Církvi přinést veliké dobro... Skutečně se mi zdá, že cíle tohoto růžencového křížového tažení jsou vzájemně propojené. Vítězství Panny Marie nenastane bez obnovy Církve,  tedy mše spolu s učením víry.

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

> Rozhovory / Rozhovory v Římě – jednotlivé vyhlídky