Stačí k tomu docela obyčejné těleso se třemi zářivkovými trubicemi o výkonu 36 W, případně čtyři úsporné žárovky o příkonu 18 W, či dvě vysokotlaké sodíkové výbojky. Takové množství světla zvládne pokrýt ozařování pro výsevnou plochu o rozměrech 80 x 130 cm. Samotné osvětlovací těleso je vhodné pro zvýšení osvitu opatřit stínidlem, na jehož vnitřní straně bude vrstva hliníkové fólie (alobalu). Ta odrazí rozptýlené světlo směrem k sazenicím.
Zářivka se připojí ke spínacím hodinám a u kvetoucích rostlin postačí zpravidla 12 hodin osvitu denně. Vysévané rostlinky ze semen se zalévají zpočátku pouze rozprašovačem, aby se semena vodou nevyplavovala. Rozprašovač později může nahradit kapilární forma závlahy, pro kapilární vrstvu postačí na dno květináče postavit ústřižek papírového ubrousku, který vodu dobře nasává z květináče do substrátu.
Řízení světelného toku ovlivňuje celá řada faktorů
Pěstování rostlin při umělém světle má tu výhodu, že lze světelný tok přesně řídit. V zásadě lze kvetoucí rostliny rozdělit do tří typů. Prvním z nich jsou podzimní trvalky – ve dnech s dlouhým denním světlem budují stonky a listy a na podzim v krátkých dnech vykvetou. Druhý typ jsou např. letničky Pelargonie, které v dlouhých dnech naopak kvetou, zatímco v krátkých dnech (zjara) vegetativně narůstají bez květu. Třetím typem jsou neutrální rostliny, které kvetou, i vegetativně rostou od jara do podzimu stejně, což jsou například Primule.
Řízení světelného toku umělého světla se také přizpůsobuje tzv. kritické délce dne, která je pro krátkodenní rostlinky zhruba 10 hodin a pro dlouhodenní je až o 4 hodiny delší. Po překročení této doby začínají rostlinky zakládat na květ díky tzv. fotoperiodické indukci. Ta je také závislá na teplotě prostředí a zároveň musí rostlina projít všemi vývojovými fázemi, aby na změnu intenzity osvitu patřičně reagovala. Pěstování rostlin na květ pod umělým světlem je zkrátka ve velké míře otázkou zkušeností, ale v každém případě lze takto vypěstovat kvetoucí rostlinky i v zimním období v domácím prostředí.