> Rozhovory / Rozhovor s P. Davidem Pagliaranim

Rozhovor s P. Davidem Pagliaranim

Převzato a přeloženo z SSPX USA.

10. 5. 2011

P. David Pagliarani je představeným Italského distriktu FSSPX. Nedávno přijel do Spojených států, aby vedl kněžské velikonoční exercicie, jež byly kněžími, kteří se jich zúčastnili, vysoce ceněny. Po dvoutýdenní návštěvě našeho distriktu jsme s ním hovořili na různá témata.

Byl jsem příjemně překvapen! Co mě nejvíce udivilo, byla oddanost všech hochů, ať už šlo o liturgii, sporty nebo studijní práci. Bylo to jako jedna velká rodina, všichni pod jedním velice vysokým otcem, P. McMahonem! Myslím si, že jestliže jednoho dne budu muset otevřít školu zde v Itálii, použiji za vzor Akademii La Salette.

Kněží na exerciciích v exercičním centru

2. Také jste po šest dní vedl exercicie pro 36 kněží z USA a Kanady. Co nám k tomu můžete říci?

Udělala na mě dojem jejich šlechetnost. Po exerciciích jsem si uvědomil, jak jsem hrdý na to, že jsem členem Bratrstva.

Bratrstvo jsem znal od deseti let. Když jsem dokončil školní docházku v Rimini, mém domovském městě, nastoupil jsem v 19 letech v roce 1989 do semináře, když byl ještě naživu arcibiskup Lefebvre. Já a moji rodiče jsme byli praktikujícími katolíky a oni byli příznivci arcibiskupa. Byl jsem vysvěcen v roce 1996 v Econe. Poté, co jsem strávil několik let jako kněz ve svém domovském městě v našem priorátu Naší Paní z Loreta, byl jsem poslán do Asie jako asistent P. Coutura do kanceláře distriktu.

Jako seminarista jsem s ním opravdu neměl co do činění. Mám na něj však nádhernou vzpomínku. Když mi bylo deset let, byl jsem jím biřmován. Po obřadě jsem nahlas za všechny hochy četl dopis. Stál jsem na židli a po přečtení dopisu jsem šel políbit jeho prsten. Místo toho mě objal!

Pobřežní město Rimini

5.  Co nám můžete říci o vašich prvních létech jako kněz?

Na začátku se musí každý nový kněz naučit poslouchat a umět být zticha a v tichu pozorovat. Někdy bylo zvláštní konat svátosti ve svém domovském městě, lidé znali dobře mě a já je také dobře znal. Tento problém jsem v Asii, v Singapuru neměl!

Myslím, že to bylo velmi užitečné. Pomohlo mi to uvědomit si, že bychom se nikdy neměli nechat odradit, ať jsou překážky jakékoliv.

Kancelář Italského distriktu FSSPX v Albano Laziale

7. Můžete nám povědět o situaci s ohledem na tradici v Itálii?

Právě teď v Itálii probíhá velice zajímavé hnutí, které započalo vně Bratrstva sv. Pia X. Vyvinulo se v důsledku toho, jaký má Bratrstvo v Itálii profil. Byl to nepřímý výsledek uvědomění si našich výhrad. Toto hnutí sdílí některé naše principy. Probíhá diskuze, skutečná diskuze o koncilu a jeho důsledcích. To neznamená, že by došlo ke změně mezi církevními autoritami – biskupové v Itálii jsou obecně vzato neštěstím. Ale zvláště mezi mladými kněžími, kteří tradici nikdy neznali, je určitý zájem o naše záležitosti. Jakmile objeví tridentskou mši a vše, co je se starou mší spojeno, jsou tím fascinováni a chtějí to poznat blíže.

Tito mladí kněží obvykle říkají, že jakmile jsou vtaženi do tridentské mše, zavazuje je to učinit změny ve svém životě a ve svém způsobu myšlení. Cítí se podvedení kvůli přípravě, kterou dostali v semináři a kvůli ideálu kněžství, ve kterém je vzdělali. Dám příklad: nikdy jim neřekli, že kněz má napodobovat velký ideál oběti, což je to, co nalézají v Našem Pánu a ve Svaté mešní oběti.

Prioráty Italského distriktu FSSPX

10.   Jak lze vysvětlit malé počty tradičních katolíků v Itálii?

V Itálii byla po koncilu nálada obecně stále konzervativní a reformy byly zaváděny s určitou uvážlivostí. To znamenalo, že zde proběhla opožděná reakce na špatné plody /koncilu/ a opozice byla slabší než v jiných zemích, což vysvětluje malé počty. Podobná situace převládala ve všech zemích se silnými kořeny konzervativního katolicismu jako jsou Rakousko nebo Španělsko.

Myslím, že je přesnější říci, že Bratrstvo má mnoho přátel mezi diecézními kněžími a kněžími, kteří jsou v náboženských kongregacích. Je zde také mnoho lidí typu „Nikodém“, kteří nás sledují s velkým zájmem. Navíc nás do určité míry dokonce povzbuzují, ale dávají přednost vyčkávání a dívaní se, spíše než by se projevili. Což je na jednu stranu povzbudivé, ale na druhou stranu je to trochu rozčarování.

Je pravdou, že každá věroučná otázka má v Itálii okamžitý dopad, zvláště od té doby, kdy otázka „hermeneutiky kontinuity“ odstartovala diskuzi o významu tradice. V Itálii je tolik církevních historiků, teologů a novinářů, kteří sledují vše, co se děje ve Vatikánu. Proto je tu mnohem větší intenzita zaměření na všechen tento nový vývoj. Bratrstvo je nevyhnutelně bodem, na nějž se v této debatě odkazuje.

ředevším je to očividně následek toho, kde se nacházíme, jmenovitě v Římě, a také kvůli novému směru vývoje. Také je naším cílem a naší prioritou zajistit našemu případu více publicity. Několik italských vydavatelů jako jsou Marietti a Sugarco také publikovali arcibiskupovy biografie a dokonce některé jeho vlastní práce: oni cítí, že existuje širší publikum pro toto téma než dříve. Za této dynamické situace se Bratrstvo snaží přiblížit lidem, kteří jsou v tradici nováčky, kteří se chtějí vypořádat s minulostí.

Dvě nové knihy v italštině o arcibiskupovi Marcelu Lefebvrovi

14. Jsou Italové zvláště vnímaví k liturgickým otázkám?

Myslím si, že jsou jen relativně vnímaví k liturgii. V podstatě mají sklon přicházet k tradici cestou nauky, spíše nežli kvůli přitažlivosti liturgie.

Myslím si, že jejich cesta je zajímavá. Musíme ji pečlivě sledovat. Oni potřebují povzbudit, ale zároveň musíme být schopni trpělivě čekat až správně dospějí. Někdy jim naše netrpělivost a naše vysoká očekávání nepomáhají. Být v tomto případě trpěliví neznamená, že bychom měli dělat kompromis s nepříjemnými situacemi. Znamená to jen, že máme být prozíraví.

Není to tak jednoduché. Myslím si, že cílem pro ně je, aby dosáhli tradici jako takovou. Patřit k Bratrstvu je toho jedním ze zřejmých vyjádření. Navíc to předpokládá, že už přešli na náš zvláštní životní styl (život v komunitě, misijní práce atd.), který nutně nevyhovuje každému! Proto i při tradici máme vždy různá společenství blízká Bratrstvu, která jsou autentickým vyjádřením našich totožných principů, jako např. františkáni v Morgonu nebo Benediktini z Bellaigue – nepatříme všichni do Bratrstva, ale všichni sdílíme stejné přesvědčení.

Všichni tito intelektuálové jsou součástí onoho směru vývoje, o kterém jsme mluvili. Ne všichni signatáři jsou v Bratrstvu. Poukázali na vážná nebezpečí pro katolickou víru s ohledem na další setkání v Assisi. Svatý otec se rozhodl tuto kritiku ignorovat. Ve Vatikánu to vyvolalo jisté rozpaky.

Msgr. Gherardini

Před dvěma lety publikoval knihu s názvem Concilio Vaticano Secondo: Un discorso da fare. Titul je zajímavý. V češtině to znamená, že je vhodná doba na vlastní diskuzi o Druhém vatikánském koncilu. Navíc nedávno napsal druhou knihu nazvanou Concilio Vaticano Secondo: Un discorso mancato. Tento titul je také zajímavý! Znamená, že Vatikán se vyhýbá této diskuzi tváří v tvář vzrůstajícímu tlaku debatovat o těchto otázkách veřejně! První kniha vlastně končila modlitbou adresovanou Svatému otci, která jej žádala, aby předsedal této debatě a poskytl odpovědi a vyjasnění. Víme s jistotou, že Msgr. Gherardini vyprovokoval reakci ve Vatikánu, zvláště proto, že byly tyto knihy publikovány ve stejnou dobu, kdy Bratrstvo vede rozhovory s Římem. Bohužel jsme nedostali žádné odpovědi, kromě nedávného článku v L´Osservatore Romano, který útočil na Msgr. Gherardiniho. Přinejmenším to znamená, že už ten problém nelze ignorovat.

Průvodce poutníka po hlavních římských kostelech

> Rozhovory / Rozhovor s P. Davidem Pagliaranim