> Rozhovory / Připravuje se nový dokumentární film o arcibiskupu Lefébvrovi
Připravuje se nový dokumentární film o arcibiskupu Lefébvrovi
Rozhovor s P. Arnaudem Rostandem, FSSPX.
Převzato a přeloženo z Catholic Family News.
Klikněte pro plnou velikost.
CFN: Řekněte nám, prosím, o tomto dokumentárním filmu, který se teď připravuje – Arcibiskup Marcel Lefébvre: Biskup pro Církev.
Otec Rostand: Před několika měsíci inicioval Francouzský distrikt Bratrstva sv. Pia X. přípravu dokumentárního filmu o životě arcibiskupa Marcela Lefébvra. Okamžitě jsem nabídnul spolupráci Amerického distriktu, druhého největšího distriktu Bratrstva (P. Rostand je představeným tohoto distriktu – pozn. překl.), protože chápu tento projekt jako nápomocný k tomu, aby role a poslání arcibiskupa Lefébvra byly známější. Už předtím jsem byl v kontaktu s některými věřícími zde v USA, kteří měli stejný nápad a již nabízeli pomoc.
CFN: Chápu, že biskup Fellay podpořil tento projekt. Jak může Americký distrikt přispět k tomuto dokumentu?
OR: Věřím, že Americký distrikt může projektu velmi prospět. Za prvé, jak jsem již zmínil, USA se staly druhým největším distriktem, co se týká počtu kněží, věřících a institucí (kaplí, škol atd.). Za druhé, mají američtí věřící velkou lásku a náklonnost k arcibiskupovi. Jsem si jist, že jsou velmi potěšení, když vidí, že se vyvíjí taková snaha. Také důvěřuji jejich velké štědrosti, jíž mu mohou vyjádřit svůj hluboký vděk, a pomoci při výrobě.
Je to pro nás také příležitost shromáždit americké archivy našeho milovaného zakladatele. To vidím jako velmi důležité, jako historické dílo, jako povinnost udržet památku živou pro budoucí generace.
Jeho Excelence biskup Bernard Fellay určitě požehnal tomuto projektu. Chápe jej jako velký vznešený podnik. Již dříve akceptoval otevření všech archivů Bratrstva, které jsou ohromným pokladem, a kromě toho velkým svědectvím odvahy.
CFN: Čeho by chtělo Bratrstvo tímto dokumentárním filmem dosáhnout?
OR: Přáním Bratrstva je představit neuvěřitelný život arcibiskupa, zakladatele Bratrstva sv. Pia X. Bylo o něm napsáno mnoho knih, například již mnozí četli biografii, kterou napsal biskup Tissier de Mallerais. Je to mistrovské dílo o životě arcibiskupa a kolosální historické dílo. I když již bylo mnoho řečeno či napsáno, život a mnohá arcibiskupova díla nejsou dobře známá. Jedním z cílů je proto učinit ho známějším.
Dnes je nutné více používat obrazová média. Pro mnohé, kteří nikdy o arcibiskupovi neslyšeli, to může být první setkání s tradicí. Pro mnoho mladých lidí by tohle mohl být nový způsob, jak se o něm dozvědět a moci ho obdivovat. Doufáme, že dokument zvedne zájem a povede lidi k tomu, aby se chtěli dozvědět více.
Na druhou stranu také chápeme tuto práci jako skutek spravedlnosti vůči arcibiskupovi. Jsme jeho duchovní synové, katoličtí kněží kvůli a díky jeho odvaze a odhodlanosti. Proto to pro nás bude způsob, jak mu prokázat čest a vyjádřit náš vděk. Každý je přizván spolupracovat na tomto díle, protože my všichni mu tolik dlužíme.
Otec Rostand při kněžských svěceních ve Winoně, USA v roce 2009.
CFN: Znáte plánované datum dokončení dokumentu?
OR: Francouzský distrikt zamýšlí dokončit tento film do konce roku 2010. Je toho potřeba mnoho učinit, abychom dosáhli tohoto cíle. Ale učiňme to!
CFN: Bude se dokument vysílat v televizi nebo na kabelové síti, nebo bude vydán přímo na DVD?
OR: Prvním cílem je zpřístupnit ho na DVD tolika lidem, kolika to jen bude možné, za velmi rozumnou cenu tak, aby se dal dobře šířit. Ještě jsme nepromýšleli možnost vysílání v televizi. Byl by to velký úspěch, kdyby se nám podařilo zajistit vysílání v televizi.
CFN: Jaké jsou některé z nejdůležitějších bodů v životě arcibiskupa Lefébvra?
OR: Asi nejdůležitějším bodem je ukázat, jak jeden člověk, jediný katolický biskup vzdoroval celému světu, dokonce i nejvyšším autoritám v Církvi. Jediný člověk povstal proti všem a vzdoroval duchu světa, vzdoroval modernistickému duchu Druhého vatikánského koncilu. To samo o sobě je úžasný příběh a není to fikce, pohádka nebo fantazie. Je to realita. Není to příběh z doby před dvě stě lety nebo příběh z dávnověku. Je to o tom, co se stalo jen před několika desetiletími, a má to velké důsledky pro svět, v němž žijeme. To je dnes zajímavý příběh pro každého.
Ale je toho tolik, co se dá ukázat, například když se jde zpět do jeho minulosti. Je tu příběh jeho svatých rodičů, jeho vzdělání, které získal díky motu proprio sv. Pia X., které upravilo věková pravidla pro první svaté přijímání. To, jak získal silné věroučné základy ve francouzském semináři v Římě, vliv P. LeFlocha na jeho teologické a filosofické formování, „muže velké horlivosti a velké věroučné pevnosti, kterému jako seminarista a jako kněz mnoho vděčím za své formování“, jak arcibiskup prohlásil, muže, který „chtěl formovat své seminaristy v plném souladu s tradicí a pravdou.“ Můžeme poukázat na to, jak ho encyklika Quas Primas ovlivnila a dokonce proměnila na vroucího apoštola Krista Krále, ale také poukázat na jeho náboženské povolání k Otcům sv. Ducha, na jeho misionářský život v Africe a další. Toto všechno vyjadřuje, jak následoval Prozřetelnost, což je pro nás poučením.
Částí příběhu je to, jak následoval Prozřetelnost a byl Prozřetelností připraven na své budoucí poslání během revoluce v Církvi. Jeho život, zasvěcený katolické Církvi, službě papežství, zvláště, když byl apoštolským zástupcem a pomocníkem papežského stolce připraveným k obraně Církve a papeže velmi nezvyklým, ale naprosto pravdivým způsobem. Použiji citaci z jeho proslovu 29. listopadu 1975 v Ecône: “Pracoval jsem pouze v Jeho službách a toužil jsem v Jeho službách pracovat až do konce svých dní.” To je shrnutí jeho života jeho vlastními slovy. Opět je to pro nás příklad k následování.
CFN: Bojoval arcibiskup Lefébvre jen za tridentskou mši nebo za víru jako celek?
OR: Arcibiskup Lefébvre často opakoval maximu „lex orandi, lex credendi“, to znamená, že liturgie je důvěrně svázána s vírou. Jinými slovy způsob, jakým se modlíme (lex orandi), vyjadřuje to, čemu věříme (lex credendi). „Musíme říci s Církví, že liturgie je skutečně školou a vyjádřením víry, protože zdrojem liturgie je právě víra,“ řekl 7. února 1980. Tento princip vysvětluje a je klíčovým k pochopení, proč arcibiskup odmítl novou mši a přidržel se tridentské mše.
Kvůli ekumenismu nová mše nabízela nové modlitby, které odmítaly vyjádřit jistá katolická dogmata jednoduše proto, že byla v protikladu k protestantským idejím. Nová liturgie už více nevyjadřovala katolickou víru s ohledem na reálnou Přítomnost Našeho Pána Ježíše Krista, transsubstanciaci nebo smírný charakter oběti a z toho plynoucími pojmy hříchu, pekla a milosti. Všechny tyto pojmy, které nejsou kompatibilní s protestantskou vírou, byly jednoduše odstraněny nebo potlačeny. Nová mše tím, že nevyjadřuje tato katolická dogmata, dokonce i tím, že je vynechává, by vedla ke ztrátě víry a dokonce k víře nové. Proto arcibiskup kritizoval nebezpečí nové mše: „Nová mše je symbolem, vyjádřením a obrazem nové víry, modernistické víry...“
Dalším logickým důsledkem principu „lex orandi, lex credendi“ nebylo jen pranýřovat novou mši, ale také ochránit starou. Ochrana víry tudíž byla důvodem pro jeho náklonnost k tridentské mši. Svými semináři, svěcením kněží a biskupskými konsekracemi nejen zachránil mši sv. Pia V., ale také víru. „Chceme udržet katolickou víru katolickou mší, ne ekumenickou mší,“ napsal ve svém dopisu kardinálu Seperovi 26. února 1978.
„Protože ve mši je naše víra, celá katolická víra: Víra v Nejsvětější Trojici, víra v božství Našeho Pána Ježíše Krista, víra ve vykoupení skrze Ježíše Krista Našeho Pána, víra v krev Našeho Pána Ježíše Krista, kterou prolil na vykoupení za naše hříchy, víra v nadpřirozenou milost, která pochází od Svaté mešní oběti, která přichází skrze všechny svátosti. To je to, čemu věříme vždy, když celebrujeme Svatou mešní oběť. Tato mše je školou víry, která je pro nás podstatná v této době, kdy je naše víra napadána ze všech stran. (...) 29. června 1976
Proto dnes po něm můžeme opakovat: „Otázka liturgie a svátostí je jistě velmi důležitá, ale není to otázka nejdůležitější. Nejdůležitější je víra. Pro nás je to vyřešeno. Vždy jsme věřili v Tridentský koncil, Katechismus sv. Pia X., všechny koncily a všechny papeže před Druhým vatikánským koncilem.“ (únor 1991)
Čím víc tedy člověk čte o arcibiskupovi, tím víc chápe, že oddal celý svůj život katolické Církvi a tudíž katolické víře. Arcibiskup Marcel Lefébvre je jistě známější jako obránce pravé mše, ale ve skutečnosti byl ještě více ochráncem katolické víry.
CFN: Jak byla sama víra ohrožena Druhým vatikánským koncilem?
OR: Arcibiskup Lefébvre to skvěle říká v kapitole 13 a 14 své knihy Otevřený dopis zmateným katolíkům, v knize kterou by si měl každý přečíst. Čte se snadno, je velmi srozumitelná a poučná. Existuje docela dost důvodů, proč koncil ohrozil víru.
Za prvé musíme vidět, že nepřátelům Církve se, přes neomylná odsouzení papeži v 18. a 19. století, podařilo rozšířit své ideje, které byly připraveny v zednářských lóžích. Přes nesouhlas a opatření sv. Pia X. a Pia XII. vymýtit tyto omyly, pronikly do Církve pod jménem modernismus. Druhým historickým vysvětlením je velká liberální iluze Jana XXIII., který si myslel, že koncil je příležitostí pro aggiornamento se současným světem.
Navíc musíme zajisté zmínit pokles zájmu o patřičnou tomistickou filozofii a určitou ztrátu zápalu v katolickém světě v letech po druhé světové válce. Pak přišla třetí světová válka, jíž byl Druhý vatikánský koncil. Vyjádření „třetí světová válka“ s ohledem na Druhý vatikánský koncil pochází od samotného arcibiskupa. Jinými slovy to, co na Druhém vatikánském koncilu skutečně ohrozilo víru, bylo vnesení zednářských a protikatolických principů do Církve. Byly to náboženská svoboda, princip kolegiality a ekumenické bratrství, když použijeme přesně slova arcibiskupa. Tyto novoty ohrozily katolickou víru.
Pokusím se vysvětlit, jak přijetí nového ekumenismu na Druhém vatikánském koncilu ohrozilo víru. Druhý vatikánský koncil prohlásil, že: „(...) tyto odloučené církve a společnosti i přes nedostatky, které na nich podle našeho přesvědčení lpí, rozhodně nejsou bez významu a váhy v tajemství spásy. Neboť Duch Kristův se nezdráhá používat jich jako prostředků spásy, jejichž účinnost se odvozuje z plnosti milosti a pravdy, která byla svěřena katolické Církvi.“ (Unitatis Redintegratio odst. 3) Proti učení předešlých papežů koncil stvrdil, že existují prvky spásy ve falešných náboženstvích, které mohou lidem pomoci ke spáse, protože to jsou „prostředky spásy používané Duchem Kristovým”. Toto nové učení vede k relativismu v náboženství. Zvláště vede k představě, že není nutné konvertovat ke katolické Církvi, aby si člověk zajistil spásu. Kousek po kousku to zastínilo dogma víry: „Mimo Církev není spásy“. Toto dogma si žádá vysvětlení a katolické chápání, ale je to skutečné dogma, které nám připomíná jedinečnou roli Našeho Pána Ježíše Krista, jediného Vykupitele, a poslání katolické Církve, kterou On založil.
Například je ohromující vidět, jak dnešní katolíci, kteří v posledních desetiletích pravidelně navštěvovali novou mši, jsou nejvášnivějšími prosazovateli ekumenismu. Současně nemají ponětí o nezbytnosti Našeho Pána a Jeho Boží Církve pro spásu. To je důsledek Druhého vatikánského koncilu, příšerná ztráta pravé katolické víry.
Všechny tyto úvahy jsou pro nás také poučením. Úplný návrat k jasné tomistické filozofii, hloubavé studium tradičního učení Církve a papežů, obroda autentické zbožnosti zakotvené v nauce, hluboké pochopení radikálního protikladu, který existuje mezi Boží Církví a světem – toto jsou odpovědi na krizi Církve a nutné základy pro obrodu víry.
CFN: Jakým poučením je věrnost arcibiskupa Lefébvra pro ty z nás, kteří budou bojovat za pravou mši a úplný příklon k nauce Církve dle učení Prvního vatikánského koncilu: „se stejným významem, se stejným chápáním“, jak po staletí učila Církev?
OR: Věřím, že jedním z největších poučení, která nás učí, je poučení o míru v duši dokonce i uprostřed nejhroznějších okolností. Je důležité znovu a znovu číst, jakou důvěru /v Boha/ arcibiskup měl i v nejtěžších dobách, i když musel učinit nejtěžší rozhodnutí. V některých případech se arcibiskupa ptali, jestli se někdy cítil osamělý nebo izolovaný. Zde je odpověď, kterou dal jednomu novináři v roce 1978: „Jak se mohu cítit osamělý, když jsem ve společenství s 262 papeži a celou katolickou vírou?“ Jaká síla! Všichni, kdo ho znali, mohou dosvědčit, jak byl klidný. Byl jsem seminaristou během jeho posledních let a pamatuji si velmi jasně jeho klid. Vždy to na mě zanechávalo hluboký dojem.
Myslím si, že tento klid pocházel zvláště z jeho odhodlání vždy „následovat Prozřetelnost a nepředjímat ji!“. Často opakoval a předával toto rčení, aby nás naučil následovat správnou cestu. Přirovnával život k hudebnímu dílu, kde Bůh sám píše noty a diriguje. My jednoduše máme následovat. Bohužel nejsme těmi, kdo píše noty písní. Pokud jen budeme následovat píseň, kterou připravil Bůh, hudba bude nádherná: „Ať Bůh koná; nevstupujme sami ničením do harmonie, kterou chce Bůh vložit do našich životů. To je celý problém naší existence.“
Máme-li být co nejpraktičtější, jednou z nekonkrétnějších výzev arcibiskupa bylo volání ke křížovému tažení. Pamatuji si kázání při jeho jubileu v roce 1979: „Co máme dělat? Mí drazí bratři, (...) myslím si, že mohu říci, že potřebujeme podniknout křížovou výpravu založenou na Svaté mešní oběti, krvi Našeho Pána Ježíše Krista,opírající se o nepřemožitelnou skálu a onen nevyčerpatelný zdroj milosti, kterým je Svatá mešní oběť.“
Vzal nás na křížovou výpravu, křížovou výpravu za mši, k záchraně mešní oběti, křížovou výpravu za povolání, křížovou výpravu za mladé lidi nevykolejené svými vášněmi, ale motivované pravým ideálem, křížovou výpravu za křesťanské rodiny, křížovou výpravu za katolické země: „Nemáte žádné právo opustit svou zemi napadenou socialismem a komunismem. Nemáte takové právo nebo nejste katolíci.“
Stále jsme na křížové výpravě. My chceme a musíme pokračovat v obnově katolického světa založeného na Svaté mešní oběti.
CFN: Mohl byste okomentovat Deklaraci arcibiskupa Lefébvra z roku 1974 (viz níže) a to, jak tato Deklarace dnes stále provází Bratrstvo sv. Pia X.?
OR: Tato deklarace byla jasně sepsána z inspirace Ducha svatého. V principu se nic nezměnilo a zůstává i dnes výsadní listinou našeho boje. Nejlepší ilustrací nebo důkazem její důležitosti a věrnosti Bratrstva k ní je deklarace Generální kapituly našeho Bratrstva v roce 2006: „(...) Kněžské bratrstvo sv. Pia X. si přeje vyjádřit své pevné předsevzetí pokračovat ve svém díle, bude-li to Vůle boží, ve věroučné a praktické linii načrtnuté naším ctěným zakladatelemarcibiskupem Marcelem Lefébvrem. Bratrstvo kráčí v jeho šlépějích v boji za obranu katolické víry a plně podporuje jeho kritiku Druhého vatikánského koncilu a jeho reforem, jak to arcibiskup vyjádřil ve svých přednáškách a kázáních, a zvláště ve své Deklaraci z 21. listopadu 1974: ´Lpíme celým srdcem a celou duší na katolickém Římu, strážci katolické víry a na všech k zachování víry nutných tradicích, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy. Odmítáme však a vždy jsme odmítali následovat Řím v jeho neomodernistických a neoprotestantských snahách a reformách, které vzešly z Druhého vatikánského koncilu a jasně se projevily po koncilu.”
Co mě v této známé deklaraci z roku 1974 udivuje je jasnost vize. Je ani ne deset let po koncilu, Bratrstvo sv. Pia X. je legitimní kněžské společenství, už jsou nějaké perzekuce, ale ještě ne žádná odsuzování, a arcibiskup vidí potřebu veřejné Deklarace. Tato Deklarace je tak jasná, tak prorocká, že ještě dnes vyjadřuje pozici Bratrstva bez potřeby změnit jedinou čárku. Mohli bychom říci, že je to svého druhu proroctví, proroctví toho, co se stalo jasnějším v dalších letech, proroctví pravého způsobu jednání potřebného k tomu, abychom zůstali věrnými Církvi a víře.
Hlavní body Deklarace jsou, za prvé, věrnost věčnému Římu a odmítnutí neomodernistických tendencí Druhého vatikánského koncilu. Za druhé je to odmítnutí podílet se na sebezničení Církve, zvláště odmítáním činit kompromisy, pokud se týká nauky Církve. Dále je to odmítnutí nové mše, protože „Tato reforma, která vzešla z liberalismu a z modernismu je zcela zkažená. Pochází z hereze a vede k herezi, i když všechny její kroky nejsou formálně heretické.“ A na závěr, budeme pokračovat v našem díle a vyvarujeme se jakéhokoliv ducha rebelie, hořkosti nebo roztrpčení. Je dnešní Bratrstvo věrné těmto bodům? Samozřejmě tomu věřím. Je to naše korouhev.
CFN: 25. březen 2011 je dvacátým výročím smrti arcibiskupa Lefébvra. To znamená, že existuje generace tradičních katolíků, kteří jsou arcibiskupovi Lefébvrovi zavázáni za jeho boj za víru, ale kteří se s ním nikdy nesetkali nebo ho osobně neviděli. Zahrnuje to mnoho mladších kněží v samotném FSSPX. Pomůže tento film mladší generaci poznat arcibiskupa a to, za čím věrně stál?
OR: Jistěže doufáme, že ano. Pro mladé je dnes těžké pochopit situaci v Církvi, krizi uvnitř Církve, a dokonce i pozici Bratrstva sv. Pia X. Pochopitelně nezažili boje prvních let po Druhém vatikánském koncilu, volby, které se musely činit v roce 1976 kvůli suspenzi nebo v roce 1988 po svěceních čtyř biskupů. Tyto události donutily každého si vybrat. Proto o tom musíme přemýšlet, studovat to a pochopit důvody pro takové volby. Dnes mladí z tradicionalistických rodin dědí po předešlých generacích. Mnozí se narodili do tradicionalistických rodin, byli pokřtěni v kapli Bratrstva a navštěvují jednu z našich škol – díky Bohu! Nikdy neviděli novou mši a jsou chráněni, což je dobrá věc, ale nenutí je to přemýšlet a uvědomovat si stav Církve nebo drama, které pokračuje. Proto je musíme formovat, aby pochopili boj, ve kterém jsme.
Za prvé musí pochopit, že jsme ve válce! Je snadné upadnout do určité rutiny, když se zdá, že situace je normální, i když není. Možná si neuvědomují, že jsme uprostřed války, výše zmíněné „třetí světové války“. Je to duchovní válka, nicméně je to skutečná válka, bitva mezi katolickou Církví a světem. Ve skutečnosti to není nová válka, protože existovala vždy, ale je to válka s novými zbraněmi, „nukleárními“ zbraněmi ekumenismu a náboženské svobody, zbraněmi masového ničení ve světě a uvnitř Církve.
Za druhé, musí se snaživě účastnit této války. Musí pokračovat v tomto boji za zachování Církve a Bratrstva. Doufejme, že jim tento dokumentární film pomůže porozumět situaci a povede je k formování sebe sama, k tomu, aby si přečetli víc a lépe pochopili svou vlastní odpovědnost.
Nakonec ve filmu naleznou silný příklad, který v nich vyvolá obdiv a touhu napodobit jej. Kéž se arcibiskup stane jejich hrdinou!
CFN: Jak mohou laici pomoci při výrobě?
OR: Potřebujeme tři druhy pomoci: za prvé, jak jsem dříve řekl, sháníme jakýkoliv archivní materiál týkající se arcibiskupa a Spojených států. Máme zájem shromáždit všechny nahrávky, videa, audio soubory a obrázky z jeho návštěv v Americe. Také bychom byli vděční za všechny rozhovory nebo články v novinách. Je to dobrá příležitost pro kancelář distriktu založit skutečný archív. Tyto dokumenty jsou historické a budou v budoucnu velmi užitečné a to nezmiňuji samotný dokument.
Jakýkoliv archivní materiál lze zaslat na:
Society of Saint Pius X
Regina Coeli House
11485 N. Farley Road
Platte City, MO – 64079
info@sspx.org
Fax: 816-753-3560 - Telefon: 816-753-0073
Také jsme rozjeli sbírkovou kampaň, abychom pomohli zaplatit tento dokumentární film a udrželi rozumnou cenu pro distribuci. Skupina našich věřících se velkoryse nabídla, že bude na této kampani pracovat. Všechny peníze, které vyberou, budou použity na výrobu tohoto důležitého dokumentu o životě našeho zakladatele. Dary lze posílat na:
The Benefactor Committee
Archbishop Lefebvre The Movie
6145 W. Byron St.
Chicago, IL 60634
nebo navštivte webové stránky www.lefebvrethemovie.org.
A nakonec modlitby, protože tento projekt kvůli svému obsahu a cíli není jen lidským projektem. Kolik duší mohlo jimi nalézt milost obrácení, proměnu pro věčnost? Jako u každého apoštolátu jeho ovoce závisí především na milosti Boží. Přípravě, realizaci a šíření dokumentu musí předcházet a doprovázet jej modlitby. Prosím, modlete se za tento úmysl! Díky a Bůh vám žehnej.
Deklarace arcibiskupa Marcela Lefèbvra z 21. listopadu 1974 [pozn.]
Tento dopis byl počátkem a důvodem boje modernistického Říma proti arcibiskupu Lefèbvrovi
Kněžské bratrstvo sv. Pia X.
Řím, 21. listopadu 1974
Svátek Obětování Panny Marie
Lpíme celým srdcem a celou duší na katolickém Římu, strážci katolické víry a na všech k zachování víry nutných tradicích, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy.
Odmítáme však a vždy jsme odmítali následovat Řím v jeho neomodernistických a neoprotestantských snahách a reformách, které vzešly z II. vatikánského koncilu a jasně se projevily po koncilu. Všechny tyto reformy směřují k boření Církve, k boření kněžství, ničení mše svaté a svátostí, odstranění náboženského života, šíří naturalistický a theilardistický způsob vyučování, pramenící z liberalismu a protestantismu, což bylo Církví vícekrát slavnostně odsouzeno.
Žádná autorita, ani nejvyšší církevní hierarchie, nás nemůže nutit k tomu, abychom odložili nebo zpochybňovali naši víru, jak nám ji učitelský úřad Církve po 19. století předkládal. Sv. apoštol Pavel říká: „Avšak i kdybychom vám my nebo anděl z nebe kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, budiž proklet!“ (Gal 1,8)
Není to právě to, co nám svatý Otec připomíná? Jestliže se mezi jeho slovy a skutky jeví rozpor, právě tak jako u rozhodnutí dikasterií, volíme tedy to, co bylo prohlašováno dříve a stavíme se hluší vůči rozbořujícím novotám v Církvi.
Není možno uskutečnit hluboké změny na poli „lex orandi“, aniž by se změnil lex credendi. Nové mši odpovídá nový katechismus, nové university, charismatická, pentekostální církev, samé věci, které jsou pravověrnosti a učitelskému úřadu cizí. Tato reforma pramenící z liberalismu a modernismu je plná jedu, vychází z hereze, i když všechny její činy nejsou přímo heretické. Proto nemůže žádný bdělý a věrný katolík tyto reformy přijmout a podrobit se jim. Zachovávání věrnosti Církvi a katolickému učení pro naši spásu záleží v kategorickém odmítnutí těchto reforem.
Proto pokračujeme v našem díle výchovy kněží bez trpkosti, bez rebelie, bez hněvu, ve světle učitelského úřadu Církve všech dob v přesvědčení, že papeži, katolické Církvi a příštím generacím nemůžeme lépe posloužit. Proto se držíme pevně všeho, co Církev ve všech dobách a před modernistickým vlivem koncilu věřila, prožívala a uskutečňovala v morálce, v kultu, v katechesi, ve výchově kněží, v církevních institucích a ve všem, co bylo v knihách kodifikováno a stanoveno. Čekáme, že pravé světlo tradice rozptýlí temnoty, které zatemňují oblohu věčného Říma.
Činíme tak s Boží milostí, s pomocí Panny Marie, sv.Josefa, sv. papeže Pia X. rozhodnuti zůstat věrni římskokatolické Církvi, všem nástupcům sv.Petra, abychom, jak říká apoštol, „fideles dispensatores mysteriorum Domini Nostri Jesu Christi in Spiritu Sancto“ byli věrnými rozdavači tajemství našeho Pána Ježíše Krista v Duchu Svatém. Amen.
† Marcel Lefèbvre
Arcibiskup, bývalý biskup z Tulle
[pozn.] Originál byl zveřejněn v „Itineraires“ č. 195, červenec-srpen 1975 (viz str. 98)
> Rozhovory / Připravuje se nový dokumentární film o arcibiskupu Lefébvrovi