> Rozhovory / Interview s biskupem Fellayem, Roodepoort (Jižní Afrika), 15. 9. 2009

Interview s biskupem Fellayem, Roodepoort (Jižní Afrika), 15. 9. 2009

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

Převzato a přeloženo z Documentation Information Catholiques Internationales.

Po sejmutí exkomunikací se budou konat věroučné rozhovory mezi Římem a Bratrstvem sv. Pia X. Co je cílem těchto rozhovorů?

Cílem, kterého chceme těmito věroučnými rozhovory dosáhnout je důležité vyjasnění učení Církve z posledních let. Ve skutečnosti mělo Bratrstvo, v jednotě se svým zakladatelem arcibiskupem Lefébvrem, vážné námitky k Druhému vatikánskému koncilu a doufáme, že rozhovory pomohou rozptýlit omyly nebo vážné nejednoznačnosti, které se od té doby hojně šířily katolickou Církví, jak uznal sám Jan Pavel II.

Jak dlouho budou tyto rozhovory trvat? Jaké jsou hlavní body, kterými se rozhovory budou zabývat a jakým způsobem?

Netuším, jak dlouho budou rozhovory trvat. Jistě to bude záviset na očekáváních Říma. Mohly by trvat dlouho, protože témata jsou velmi široká. Naše hlavní námitky proti koncilu, jako je náboženská svoboda, ekumenismus a kolegialita jsou dobře známé. Mohou však být vzneseny další námitky jako je vliv moderní filozofie, liturgické novoty, duch světa a jeho vliv na moderní myšlení, které se rozmohlo v Církvi.

Obě růžencová křížová tažení přinesla ovoce. Pokud jde o Motu Proprio z července 2007, jaký by měl být náš postoj ke kněžím, kteří teď celebrují tradiční mši, i když ne pouze ji, protože pravidelně slouží novou mši?

V základě, kdykoliv se chce kněz vrátit k tradiční mši, je naší povinností přistupovat k tomu s kladným postojem. Měli bychom to přivítat s radostí a nadějí, že /tradiční/ mše přinese své ovoce. Dnes už vidíme, že je to to, co se nejčastěji stává. Existují samozřejmě kněží, kteří zůstávají lhostejní ke starobylému ritu. Čas ukáže, kdo je v tomhle seriózní a kdo ne.

Jakou radu můžete dát věřícím, co se týče těchto kněží? Jaký by měl být postoj laiků k nim?

Věřící musí být velmi obezřetní, aby se nedostali do nepříjemné situace. Měli by se poradit s našimi kněžími, než navážou kontakt s těmito kněžími. Okolnosti jsou velmi různé – každý kněz je jiný, a dokud není jasné, že postoj kněze ke mši je nefalšovaný, musí věřící zůstat obezřetní a zastávat opatrný postoj.

Existuje nyní, podle toho, co víte, větší počet kněží, kteří celebrují výhradně mši všech časů (starou mši – pozn. překl.)?

Je těžké dát přesnou odpověď, protože neexistuje žádný oficiální záznam, a protože mnozí z těch, kteří by rádi celebrovali starou mši, se toho neodváží. V mnoha zemích existuje silný tlak ze strany hierarchie, aby se zabránilo jejímu návratu. Mnoho kněží jí ze strachu slouží tajně. Věřím však, že ten počet mírně narůstá.

Krize Církve je krizí víry. Nějakou dobu potrvá, než budou všichni kněží sloužit „starou“ mši. Je správné říct že, i když by se skrze věroučné rozhovory Řím vrátil k plnosti pravdy, vždy bude existovat velká opozice k /nové/ mši a Druhému vatikánskému koncilu?

Musíme být realisty. Návrat, obnova Církve si bude žádat čas. Krize v Církvi postihla všechny aspekty křesťanského života. Dostat se z této situace si bude žádat víc než jednu generaci neustálého úsilí správným směrem – možná století. To znamená, že musíme očekávat odpor. Ale věřme, že nejhorší pominulo, a že znaky obnovy, které dnes vidíme, jsou semínky reality, ne jen sen...

Princip kolegiality je pro Církev pohromou. Není přese všechno vidět drobnou „prasklinu ve zdi kolegiality“ s vydáním Motu Proprio Benedikta XVI. a s nedávným s odstraněním exkomunikačního dekretu?

Tato rozhodnutí jsou skutečně jeho. Existuje způsob, jak správně chápat opravdovou kolegialitu. Pavel VI. přidal k dokumentu o Církvi, Lumen Gentium, „úvodní poznámku“, že kolegialitě se musí správně rozumět. Problémem je, že na tuto poznámku se, zdá se, zapomnělo. Všeobecná idea, která se propaguje, a která mylně a značně redukuje pravomoci svrchovaného pontiffa, je opravdovým nebezpečím pro Církev a činí vládu Církvi nemožnou. Proto jsou různá papežova nařízení daná „motu proprio“ dobrými znameními ochoty vládnout Církvi osobně a nikoliv hromadně.

Existuje mnoho komentářů – jak pro, tak proti – rozhodnutí papeže, že psal vysvětlující dopis biskupům. Je to dobře, že papež „jde proti zdi“, abych tak řekl?

To záleží na úhlu pohledu. Autorita papeže byla skutečně otřesena rozruchem na začátku roku. Může to být považováno za dobrou věc kvůli vedlejšímu účinku, který to na Řím má. Umožní nám to pochopit, kdo miluje Církev a pracuje k jejímu budování, a kdo ne.

Poprvé za 40 let vidíme svrchovanou autoritu Církve uznat, že existují jak teologické, tak naukové problémy. Neuvědomuje si papež, že „koncilová církev“ (když použijeme slova kardinála Benelliho) a její reformy jsou odsouzeny k zániku, a že je nutný návrat k tradici?

Nejsem si jistý, že každý chápe věroučné rozhovory tímto způsobem. Řekl bych, že pro většinu hierarchie jsou tyto rozhovory nutné nikoliv pro Církev, ale pro nás a náš „návrat do plného společenství“ a přijetí nových způsobů. Vskutku cítím, že čelíme velmi choulostivé situaci. Uznala se realita krize, ale ne prostředky k nápravě. My říkáme, a fakta to dokazují, že řešením krize je návrat k minulosti. Benedikt XVI. řekl totéž – on zdůrazňuje důležitost neodtrhnout se od minulosti (hermeneutickou kontinuitu), ale zastává názor, že improvizace koncilu nejsou odtržením od minulosti. Podle něj jsou špatné a od minulosti odtržené jen ty, které jdou za koncil. Je to velmi citlivá záležitost.

Papežův postoj k ekumenismu se nezdá být tak nadšený, jako u jeho předchůdce. Je to proto, že chápe ekumenismus jako něco více teologicky v protikladu k „ut unum sint“ s jeho děsivými následky pro Církev?

Nemyslím si, že papež chápe ekumenismus jako špatnou věc. Ctí skutečnost, že Církev pokračuje tímto směrem a dokonce řekl, že je nezvratný ... ale zdá se, že chce rozlišovat mezi různými vírami a upřednostňovat ty, které jsou bližší jako například pravoslaví, spíše než protestantismus.

Letos slavíme 25 let přítomnosti Bratrstva v Jižní Africe, zvláště pak Převorství Naší Paní Bolestné v Johannesburgu. Jakou radu nebo povzbuzení můžete dát našim farníkům a věřícím v africkém distriktu?

Bohu díky za toto skvělé výročí. Vezmeme-li v potaz délku krize, je 25 let velký úspěch, za který musíme vzdávat díky. Také to ukazuje velkou věrnost věřících. Věrnost je opravdová nádhera. Zahrnuje zachování víry, nezlomnost a vytrvalost v boji. Nejlepším přáním, které jim mohu nabídnout – nám všem –  tedy je, ať jsou věrnější než kdy jindy.

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

> Rozhovory / Interview s biskupem Fellayem, Roodepoort (Jižní Afrika), 15. 9. 2009