> Rozhovory / Rozhovor s biskupem Fellayem v El Pasu (3. část)
Rozhovor s biskupem Fellayem v El Pasu (3. část)
Převzato a přeloženo z SSPX USA.
Zvážíte-li motu prorio, snětí exkomunikací a rozhovory s Římem, existuje naděje?
Určitě existuje naděje! Mohu říci, že v křesťanském životě je vždy naděje! Je to jedna ze tří teologických hodnot, která je opravdu tím, co nutí křesťana usilovat o dosažení nebe. Každá duše uspořádává svůj život s ohledem na nebe, s nadějí dosažení nebe. A když se podíváte na krizi Církve, když se podíváte na všechno to, co se stalo v těchto posledních letech, vše to jde stejným směrem. Uprostřed velmi těžké doby, ve středu mnoha kontroverzí a rozporů ještě existují některé dobré stránky, které nám skutečně říkají, že postupujeme vpřed, a tyto dobré stránky jako jsou motu proprio ke mši, dekret o exkomunikacích, rozhovory, ty všechny jdou a jsou ve shodě se stejnou linií, kterou je posun směrem k tradici. Církev začíná letmo pohlížet ke své vlastní tradici. To je naděje!
„Dominus vobiscum“ před orací.
Zvážíte-li reakce biskupů na motu proprio, dopouštějí se biskupové zneužití?
Myslím si, že mnozí ano. Toto motu proprio jasně vyjadřuje právo, ustanovuje právo každého kněze sloužit tridentskou mši a totéž právo /účastnit se této mše/ pro věřící. Když se podíváte na to, jak se biskupové chovají, mnozí z nich vyžadují, aby se žádalo o povolení, neoprávněné povolení, protože kněz nepotřebuje takové povolení. A tady máte zneužití. Ale když se podíváte ještě konkrétněji, biskupové činí nátlak, vyhrožují, špatně zacházejí s těmi, kteří chtějí tradici a to je jasné zneužití.
Vidíte situaci ve světě všude stejně?
Tato situace, ano, je takřka stejná v celém světě. Můžete tu a tam v některých zemích nalézt biskupy, kteří jsou shovívavější, kteří se více drží příkazů Svatého Otce, papeže. Je jich nemnoho. Nějací se dají nalézt a mohli bychom uvést určitý počet těch, kteří opravdu otevírají dveře tridentské mši, ale velká většina ne. A to je celosvětově pravda.
Unde et memores po konsekraci.
Nese s sebou mše i nauku?
Co se týká tridentské mše, je to něco ohromujícího. Je tak dobře utvořená a je tak naplněná katolickou vírou, že nejen sytí víru, ale toto sycení víry vytváří v nitru potřebu nauky, potřebu pravdivé nauky. Jsem ohromen, když vidím tak mnoho kněží, kteří řekněme přešli od Novus Ordo, kteří nám sami říkají, že se jim mnoho nedostalo v semináři, kteří cítí tutéž náklonnost vrátit se k nauce, vrátit se k teologii, otevřít knihy, otevřít Summu sv. Tomáše a naučit se zde to, co nedostali v semináři nebo třeba poopravit si to, co je učili. A to platí tak všeobecně, že si myslím, že se to dá považovat za pravidlo a dá se říci, že kdokoliv se s pokorným srdcem, s upřímným srdcem dotkne /tridentské/ mše, se dříve či později dotkne teologie.
pokračování
> Rozhovory / Rozhovor s biskupem Fellayem v El Pasu (3. část)