> Rozhovory / Rozhovor s biskupem Fellayem v El Pasu (1. část)
Rozhovor s biskupem Fellayem v El Pasu (1. část)
Převzato a přeloženo z SSPX USA.

Řekněte nám o minulých vítězstvích, motu proprio a snětí exkomunikací ve vztahu k růžencovému křížovému tažení.
Tak tedy, měli jsme již dvě růžencová křížová tažení předtím, než jsme vyhlásili třetí. První bylo za to, abychom od papeže získali svobodu sloužit mši /v kontextu celého článku se myslí volné sloužení tradiční latinské mše sv. – pozn. překl./ a toto růžencové křížové tažení bylo mnohem kratší – bylo asi dvouměsíční nebo dvouapůlměsíční a přineslo 1,5 milionů růženců nebo dokonce více, 2 miliony, a výsledek byl ohromující. Přišel rychle a bylo jím papežovo motu proprio zaručující právo na mši.
Pak jsme začali další růžencové křížové tažení a to bylo krátké. Začalo na počátku listopadu a mělo skončit o Vánocích, takže méně než dvouměsíční. Přineslo za tu krátkou dobu 1,7 milionů růženců. Také bylo ohlášeno na poslední chvíli, ale výsledek byl dokonce ještě víc ohromující, protože nebyl ani konec ledna a už jsme měli „v kapse“ papežský výnos, který nebyl přesně tím, o co jsme žádali, protože my jsme žádali, aby byl původní výnos zrušen, aby byl sňat. Řím sňal exkomunikaci, nezrušil přímo výnos. Mohu říci, že s tím nesouhlasíme, ale výsledek je stejný – už se nemluví o exkomunikacích. Takže výsledek, konečný účinek, je stejný. V jistém smyslu tedy můžeme říci, že nás Blahoslavená Panna Maria vyslyšela.
Tato rychlost každého překvapila, včetně nás. Nečekali jsme tak rychlé výsledky. Představte si, že když jsem přijel do Říma, abych dal papeži tuto „kytici“, obdržel jsem na stejné schůzce, kde jsem předkládal výsledek tažení, tento výnos, což bylo naprosto úžasné.
A tak nemám pochyb, že Bůh nám chtěl ukázat, jak Ho těší, když se modlíme, a jak je připravený naslouchat naším nereálným žádostem. Tahle záležitost vypadala jako něco nemožného. Vzpomínám si, že když jsme Řím žádali – bylo to někdy v roce 2001 – o svobodu sloužení mše a snětí exkomunikací, několik lidí říkalo: „Biskup Fellay nechce žádnou dohodu s Římem, důkazem je to, že žádá o nemožné věci! Žádá nemožné, to je důkazem, že nechce žádnou dohodu.“ Nu, ani ne 10 let potom máme vše, takže to nebylo nemožné, přinejmenším ne skrze modlitbu.
A tak, jestliže nám Bůh ukazuje tak účinnou odezvu, zve nás, abychom prosili o víc, což teď činíme tímto růžencovým křížovým tažením, které je, ano, velké. A také tentokrát žádáme o mnohem víc. Prosíme o vítězství Blahoslavené Panny Marie. Ona slíbila, slíbila to, že Její Neposkvrněné srdce zvítězí a tak o to žádáme a víme, že Bůh má rád lidi, kteří na Něj spoléhají, kteří Mu důvěřují tolik, že Ho prosí s velkou touhou, aby se stalo to, co si On přeje: „Buď vůle tvá.“ Ve Starém zákoně existuje fantastický příklad, Danielův příklad, příklad proroka Daniela. Přišel k němu anděl a řekl mu: „Protože jsi mužem touhy, čas příchodu Krista bude uspíšen.“ To je ohromující! Protože jeden člověk měl takovou touhu, takovou naději, tolik věřil modlitbě, Bůh prostě změnil celé dějiny, celý tok lidských dějin kvůli jednomu člověku, muži touhy.
A tak se teď spojujeme. Možná nejsme tak svatí jako Daniel, ale určitě jsme početnější a přicházíme k Blahoslavené Panně Marii a s Ní si tedy můžeme být jistí, že dostaneme to, co Bůh chce.
Jak vidíte účast v růžencovém křížovém tažení, co se týká Spojených států?
Vidím zde velmi velmi ušlechtilé hnutí. Viděl jsem, že od počátku je ve Spojených státech veliká veliká velkodušnost, velký zápal pro toto růžencové křížové tažení a výsledek je určitě velmi velmi působivý. Více než 1/3 modliteb růžence, které máme, pochází z USA.

Proč jde u tohoto posledního růžencového křížového tažení o zasvěcení Ruska?
Proč Rusko? Mohli jsme prosit o mnoho věcí, například o dobré výsledky rozhovorů /s Římem – pozn. překl./, což by nám bylo mnohem bližší a hmatatelnější. Ale ještě jednou, myslel jsem si, že tentokrát bychom měli jít až k vrcholu. Ještě jednou, tato znamení, kdy Bůh vyslyšel naše drobné modlitby, jsou tak ohromující, že si myslím, že jestliže Bůh nám projevuje tolik lásky, poskytuje tolik, tolik slitování, znamená to, že chce, abychom prosili o víc. Existuje skvělý projev sv. Tomáše, kde hovoří o naději. Říká, že v naději spoléháme na Boží příslib a Bůh nám přislíbil pomoci svou nekonečnou mocí. A sv. Tomáš říká: Od této pomoci ze strany neomezené moci nemáme právo očekávat pro sebe nic menšího, než neomezené dobro. Řekl bych, že zde je to skoro totéž. Jestliže vidíme Boha, který je připravený tolik nám pomoci, pak chce, abychom žádali o víc, o opravdové věci a vítězství Panny Marie je určitě velká věc. A vidíme, že ve Fátimě Blahoslavená Panna Maria řekla, že Bůh chce světu přinést a dát toto zasvěcení Neposkvrněnému srdci Panny Marie. A zasvěcení určitě bude zesíleno vítězstvím Blahoslavené Panny Marie. Chtít tedy a toužit po tomto vítězství, je v souladu s takovým přáním, s Boží vůlí po větším obdivu k Blahoslavené Panně Marii, Jeho matce. A proto jsem chtěl tentokrát prosit o vítězství Blahoslavené Panny Marie. A s ním přijde vše ostatní. Jestliže začnete přímo na vrcholu, všechny věci pak v důsledku toho dojdou svého místa samy. Máte vítězství Blahoslavené Panny Marie, máte konec této krize, také máte konec krize víry, máte konec tohoto chaosu a zmatení kvůli koncilu, který Církvi přinesl takové neštěstí. A tak prostě prosíme o všechno najednou, když prosíme o vítězství Blahoslavené Panny Marie.
Měli bychom se připravit na pronásledování?
Nevylučuji to. Podívejte se na vítězství Našeho Pána, toto skvělé, ohromné vítězství, když se mu klaní pohanské národy, tři králové, kteří k Němu přišli. To je velkolepé! Oni reprezentují všechny pohany, takže všichni pohané přicházejí k Ježíšovi, uctívat Ho, obdivovat Ho, dávají mu vzácné dary a následující noci musí Náš Pán odejít do Egypta, musí utéci. Přichází pronásledování, Herodes vraždí všechny malé děti v Betlémě. Vidíte, že toto vítězství je těsně spjato s utrpením. A já mohu říci, že tohle máte v našem životě, v křesťanském životě, stále. Podívejte se na vítězství v Květnou neděli – všechny ty davy triumfálně vítají Našeho Pána, vítají Ho v Jeruzalémě jako krále a v tom stejném týdnu bude ukřižován a umře na kříži. Ve stejném týdnu. Máte toto vítězství... a Jeho smrt. A pak Jeho Vzkříšení. A tak, ano, určitě nevylučuji pronásledování, ale vždy si připomínám, že z něj vzejde vítězství.
Dnešní poslední otázka. Chcete něco zvlášť vzkázat rodinám v americkém distriktu /FSSPX/?
Jistěže chci. Rodina je podle Boží vůle velice srozumitelně tou malou buňkou, tím svatým místem, kde se lidská bytost stává dítětem Božím, a kde se učí být a chovat se jako dítě Boží. A tak nepřátelé, nepřátelé Boha a křesťanství, dělají vše, co mohou, aby rodinu zničili. A to právě zažíváme. Také zde máme pohromu, velkou krizi, tentokrát ne v Církvi, ale na úrovni celé lidské společnosti, těla společnosti. A tak činíme přesný opak. Držíme při sobě. Totéž činíme v Církvi, v boji za Církev, který musíme vést na úrovni lidské společnosti, a to znamená, že musíme opravdu podporovat tyto křesťanské rodiny. Musíme držet při sobě, otec, matka, děti. A tak, co se týká otců a matek, musí pečovat o své děti, musí jim opravdu dát čas, který jejich děti zoufale potřebují. Potřebují svého otce, potřebují svoji matku. A tak otcové a matky, rodičové, prosím, dejte jim ten čas. Není to ztráta, nikdy to není ztráta, děti to potřebují. Opravdu to podnítí, posílí všechny vazby v katolické rodině. Nejde jen o rodinu, jde o katolickou rodinu. A to na čem nejvíc záleží, je nadpřirozená stránka, milost, která dá sílu, jež je potřeba v boji proti takovým nepřátelům nebo tendencím současného světa, které vyvracejí rodinu, všude vkládají individualismus, oslabují sílu rodiny. A tak, ano, tohle je skutečné pozvání budovat takový vztah na svátostech. Uvědomovat si, že manželství je svátost, a že vyvěrá z kříže, ze mše, jako každá svátost. A tak musí být rodinný život budován také kolem toho středu, kterým je mše, spolu s modlitbou a zvláště modlitbou růžence. Jedno nevylučuje druhé. Je nutné, aby rodiče byli se svými dětmi, a s růžencem je to lepší.
pokračování
> Rozhovory / Rozhovor s biskupem Fellayem v El Pasu (1. část)

