> Dokumenty / Dopis přátelům a dobrodincům #76

Dopis přátelům a dobrodincům #76

Převzato a přeloženo z Documentation Information Catholiques Internationales. Tento překlad nebyl schválen FSSPX.

Milí přátelé a dobrodinci,

situace Církve stále více připomíná moře, které je ve všech směrech rozbouřené. Vidíme vlnu za vlnou a zdá se, že už už převrhnou Petrovu bárku a stáhnou ji do nekonečné propasti. Od Druhého vatikánského koncilu se zdá, že se vlna pokouší stáhnout vše do hlubiny a zanechat jen hromadu rozvalin, duchovní poušť, což sám papež nazval apostazí. Nechceme znova popisovat tuto krutou realitu. Už jsme to učinili tolikrát a všichni z vás vidí, že je taková. Přesto se nám však zdá užitečné trochu okomentovat události posledních měsíců. Chci hovořit o překvapivě agresivních a zčásti dobře organizovaných úderech, které byly vedeny proti Církvi a papeži. Proč tak agresivní útoky?

Když se vrátíme k naší metafoře, zdá se, že po nějakou dobu se teď, více méně od pontifikátu papeže Benedikta XVI., vynořila nová vlna, která je mnohem umírněnější než první, přesto působí natolik, aby byla patrná. V protikladu ke všem očekáváním se zdá, že tato vlna jde přesně v opačném směru ve srovnání s tou první.  Existují známky dostatečně rozmanité a početné, že můžeme prohlásit, že toto nové hnutí reformy nebo obnovy je docela reálné. Můžeme to vidět zvláště u mladších generací, které jsou zjevně znechucené duchovní neúčinností reforem Druhého vatikánského koncilu. Vezmeme-li v potaz velmi drsné a hořké výčitky adresované progresivisty vůči Benediktu XVI., je jisté, že progresivisté vidí v samotné postavě současného papeže jednu z nevýraznějších příčin této počínající obnovy. Ve skutečnosti, i když shledáváme papežovy iniciativy jako dosti bázlivé, jdou do hloubky a jsou v protikladu k agendě revolučního k levici tíhnoucího světa jak uvnitř, tak vně Církve. A to je pravdivé na několika úrovních.

Následné podráždění progresivistů a světa lze vycítit nejprve v otázkách dotýkajících se morálky. Zvláště levice a liberálové jsou podrážděni navzdory papežovým dobře promyšleným slovům o používání kondomů při vypořádávání se s AIDS v Africe. Co se týká Církve, navrácení mše všech časů na její zasloužené místo v roce 2007 a pak o dva roky později zrušení ponižujících trestů, které měly za cíl nás diskvalifikovat, vyprovokovaly hněv liberálů a progresivistů všeho druhu. Kromě toho dobře zvolený program Roku kněží, který má kněze vrátit na čestné místo a připomenout jeho důležitou a nepostradatelnou úlohu při spáse duší a má jako vzor nabídnout svatého faráře arského, je nejen pobídkou pro křesťanský lid, aby se modlil za své kněze, ale také výzvou k využívání svátosti pokání, která naprosto upadla v zapomnění v širokých částech Církve, a také k pěstování eucharistické zbožnosti.  Zvláště pak přivádí na mysl důležitost úcty k Našemu Pánu ve Svátosti oltářní, což je jasným znamením faktu reálné a podstatné přítomnosti Našeho Pána Ježíše Krista.   

Jmenování biskupů, kteří jsou výrazně konzervativnější, a z nichž někteří už předtím sloužili tridentskou mši, je dalším pozitivním vývojem. Mohli bychom také jako nepopiratelný příklad této malé opoziční vlny citovat Dopis irským katolíkům, který je vybízí k pokání, zpovědi a duchovním cvičením a žádá je o adoraci eucharistického Ježíše.

Ačkoliv mají lidé v našich kruzích správný názor, že tyto papežské snahy jsou stále nedostatečné, aby zastavily úpadek a krizi Církve – zvláště s ohledem na jisté kroky v politováníhodné linii jeho předchůdců, jakou jsou návštěvy synagogy a protestantského kostela – v modernistických kruzích však nastala hodina volající do bojového postavení! Velká vlna napadá tu maličkou s neočekávanou agresivitou. Není překvapivé, že střetnutí těchto dvou protikladných vln bude mít následky a způsobí vření a dá povstat nesmírně nepřehledné situaci, v níž se dá dosti těžko říci a předvídat, která z nich dvou zvítězí. Toto je však něčím novým, co si zaslouží komentář. Není to otázka toho, podlehnout bezhlavému nadšení nebo víře, že krize skončila. Naopak, stárnoucí síly, které vidí, že jsou zpochybňovány jejich zisky, o nichž si myslely, že jsou definitivní, bezpochyby rozvinou bitvu v širokém rozsahu, aby se pokusily zachránit tento modernistický sen, který se začíná hroutit.  Je velmi důležité zůstat v tomto ohledu tak realističtí k tomu, co se děje, jak je to možné. Ačkoliv se radujeme ze všeho dobra, které se v Církvi a ve světě událo, nemáme žádné iluze o vážnosti současné situace.

Co bychom měli očekávat, že nás potká v nadcházejících letech? Mír v Církvi, nebo válka? Vítězství dobra a jeho dlouho očekávaný návrat, nebo nová bouře? Podaří se té malé vlně narůst tak, že jednoho dne zvítězí? Ujištění, že se slib Naší Paní Fátimské naplní – „nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí“ – nezbytně nebo přímo neřeší naši otázku, protože je stále docela možné, že budeme muset nejprve projít dokonce ještě větším trápením než nastane dlouho očekávané vítězství...

Naším růžencovým křížovým tažením se také zamýšlí velká výzva. Nechtěli bychom ani v nejmenším snižovat radost z oznámení výjimečného výsledku našeho růžencového křížového tažení. Směle jsme vás před rokem požádali o dvanáct milionů růženců, abychom mohli korunovat naší drahou Nebeskou Matku, Matku Boží, jakoby stejným počtem hvězd, a obklopit skvostnou korunou chvalořečení tu Matku, která se nepřátelům Božím jeví „hrozná jako vojsko s praporci“ (Píseň Šalamounova 6:10). Vy jste zareagovali tak velkoryse, že my teď můžeme přinést do Říma duchovní kytici více než 19 milionů růženců, a to nepočítáme všechny ty, kteří se připojili k naší akci a nejsou přímo napojeni na naše prioráty a kaple.

Jistě to není žádná náhoda, že když Pius XII. vyhlásil dogma Nanebevzetí, rozhodl se změnit Introit na svátek 15. srpna v úryvek z Apokalypsy, který vzdává poctu velkému znamení, které se objevilo na nebesích. Tento výňatek z Apokalypsy je úvodem k popisu jedné z nejstrašnějších válek, která se v této posvátné knize vykládá – veliký drak, který svým ocasem smete třetinu hvězd, přichází, aby vedl bitvu s velikou Ženou (viz Apokalypsa 12). Je celá tato část určená naší době? Pokud se vyhneme doslovné nebo příliš určité aplikaci tohoto tajemného a prorockého popisu, můžeme tomu snadno uvěřit. Naprosto nemáme pochyb, že všechny naše modlitby jsou důležité a mají i velkou důležitost v této chvíli dějin, ve které se nalézáme. Myslíme si však, že bychom vás měli za této situace dějin Církve varovat a také povzbudit. 

Vaše velká štědrost bez nejmenších pochybností ukazuje vaši velmi opravdovou oddanost a lásku k naší Svaté matce, Římskokatolické Církvi, k následníkovi svatého Petra a hierarchii, ačkoliv kvůli ní mnoho trpíme. Bůh je silnější než zlo – dobro zvítězí, ale asi ne se vší okázalostí, která by se vám líbila.

Musíme teď přesvědčit autority, aby provedly slavné zasvěcení Ruska, o němž říkají, že už bylo učiněno. Musíme připomenout současnou důležitost toho, co Naše Paní Fátimská řekla, i když v roce 2000 došlo očividně k pokusu obrátit list a k věci se znovu nevracet. Zdá se nevyhnutelné, že obtíže a překážky se budou znásobovat tak, aby se zabránilo realizaci toho, o co žádáme. Na tom nezáleží, my spoléháme mnohem více na Boha než na lidi, a stejně tak očekáváme od kroků tak prostých jako je zasvěcení Ruska Neposkvrněnému srdci Panny Marie překvapující důsledky pro Církev a svět, důsledky překonávající vše, co si dokážeme představit. Z lidského pohledu je to bláznovství, ale je to skutečně odrazem toho, co už sv. Pavel kázal své době: to, co lidé považují za moudré je v Božích očích bláznovství, zatímco Boží moudrost je moudrými tohoto světa považována za nemožné bláznovství (srovnej 1 K. 1:20).

Když upozorňujeme Svatého Otce na vaše pozoruhodné úsilí a spolu s tím na důvody pro tyto modlitby, a doufáme tak, že přispějeme svým způsobem k dobru Církve, prosíme vás, abyste ve stejném úsilí pokračovali. Po vzoru samotného Našeho Pána, který nás svým dojemným nabádáním k modlitbě vyzývá, abychom ho následovali: „Proste a bude vám dáno,“ vás žádáme, abyste prosili o hodně (srovnej Mt. 7:7-11). Ačkoliv nepochybujeme, že naše modlitby budou vyslyšeny, naše vytrvalost a houževnatost musí být úměrná velikosti toho, o co prosíme.

Mějme také na paměti, že klíčovým prvkem Fátimského poselství není jen zasvěcení Ruska, ale především úcta k Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Kéž nás všechny tyto modlitby a oběti vedou ke zvýšení a prohloubení naší zvláštní úcty k Srdci Matky Boží. Protože skrze něj chce být Bůh pohnut.

Když začíná měsíc květen, měsíc Panny Marie, kéž se všichni ještě více odporoučíme do její mateřské ochrany. To je naše nejmilejší přání. Díky vám za vaší opravdu velikou štědrost. Prosíme Naši Paní, aby vám milostivě žehnala s Dítětem Ježíšem.

+ Bernard Fellay

1. května 2010, svátek sv. Josefa dělníka

> Dokumenty / Dopis přátelům a dobrodincům #76