> Dokumenty / Dopis přátelům a dobrodincům #75

Dopis přátelům a dobrodincům #75

Ve vítané spolupráci s externím překladatelem. Tento překlad nebyl schválen FSSPX.

Milí přátelé a dobrodinci,

Nadšená odezva na růžencové křížové tažení, se kterou se setkáváme po celém světě, nás naplňuje útěchou a vybízí nás, abychom se k tomuto tématu opět společně vrátili. Jestliže vysíláme k Nebi takové množství Zdrávasů, je to tím, že doba je vskutku vážná. Jsme si jisti vítězstvím Panny Marie, protože ona sama ho předpověděla, ale události, které se odehrávají takřka sto let – od ohlášení Jejího vítězství ve Fátimě - nás nutí předpokládat, že před tímto vítězstvím by ještě mohly postihnout lidstvo nejrůznější strasti.

Přesto nařízení dané ve Fatimě Matkou Boží bylo docela prosté: jestli se svět neobrátí, bude potrestán: "Bude druhá válka, hroznější než ta první." Svět se neobrátil. A Boží odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Od konce druhé světové války se svět stále ještě neobrátil. A jestli si lidé myslí, že se Rusko obrátilo, budou nám muset vysvětlit v čem a ke komu se obrátilo, k ekonomickému liberalismu?

Téměř o sto let později pozorujeme, že se svět jistě nestal lepším, právě naopak. Boj nevěřících zuří silněji než kdy předtím, ale jeho směr vzal nečekaný obrat: ničení Církve probíhá zvláště prostřednictvím podvratné činnosti  a infiltrováním samotné Církve. Naše svatá Matka Církev se mění v hromadu duchovních rozvalin, ale protože vnější fasáda zůstává více nebo méně nedotčená, je velké množství lidí klamáno o jejím skutečném stavu. A je třeba si přiznat, že toto podvracení Církve neočekávaně zvýšilo svou účinnost v souvislosti s Druhým vatikánským koncilem. K pochopení tohoto není třeba být pokročilý v teologii; to je dnes historický fakt.

Jaká část zodpovědnosti by měla být připsána samotnému koncilu? Toto je těžká otázka, ale je jasné, že tento koncil není bez vlivu, a jeho důsledky byly prostě a jasně katastrofální. Jím chtěla Církev udržet krok se světem. „My, také, vlastně my více než kdokoliv jiný, uctíváme člověka,“ řekl Pavel VI. při zakončení koncilu. A humanistická orientace Druhého vatikánského koncilu byla do omrzení omílána Janem Pavlem II. Ale tato orientace je vskutku neobvyklá pro Církev Boží, jež je nadpřirozená ve své podstatě, a která byla nejen založena Naším Pánem Ježíšem Kristem a obdržela od Něj prostředky, ale v první řadě obdržela svůj cíl, kterým není nic jiného než pokračování Jeho vlastního vykupitelského a spásonosného poslání: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen, kdo však neuvěří, bude odsouzen.“  (Mk 16:15-16) A teď, a to je ta tragédie: božské poslání Církve bylo nahrazeno čistě lidským. To je veliká záhada, která člověka ohromuje. Spása je nyní druhotná, abych řekl alespoň to.

Málo lidí – bohužel, velmi málo lidí – chápe, že strašlivá církevní krize probíhající od Druhého vatikánského Koncilu je trest hroznější než jakýkoliv jiný, protože tentokrát jde o katastrofu duchovní: to, co je zraňováno, co je tiše zabíjeno uprostřed lhostejnosti horší než smrt, jsou duše. Ztráta milosti v duši je nejhroznější újma, která se jí může udát, protože nevzbudí rozruch, není cítit. A hlas strážců umlknul. Volání k obrácení, pokání, k opuštění hříchu, pokušení a světa ustoupilo ne-li shovívavosti, pak přinejmenším pochopení pro svět. Zde je skutečná vůle  smířit se se současným světem.

Mise spásy ustoupila novému druhu humanitární mise. Spočívá v tom jak pomoci lidem každého stavu a víry vycházet spolu na zemi.

Není pochyb, že vše spojené s poselstvím Blahoslavené Panny Marie Fátimské, o čemž se mluví jako o Fátimském tajemství, ještě není naplněno. Je jisté, že to, co prožíváme, je nutná a nedílná součást událostí, které jednoho dne skončí, a skončí nakonec vítězstvím Panny Marie. Co se stane? Jak ho rozpoznáme? V každém případě bude mít přinejmenším za následek obrácení Ruska v souladu se slovy Blahoslavené Panny Marie.

V roce 1917 v Římě nepřátelé Boha oslavovali dvousté výročí svobodného zednářství a čtyřsté výročí protestantismu demonstracemi obzvláštního násilí proti Svatému stolci. Demonstranté bouřlivě provolávali vládu Satana nad Vatikánem a Svrchovaným pontiffem. Maximilián Kolbe, ještě jako seminarista, byl svědkem těchto bolestných událostí a řekl:

„Tato smrtelná nenávist k Církvi Kristově a jeho Náměstkovi na zemi není pouhý výstřelek pobloudilých jedinců, ale spíše systematická činnost vyplývající z principu svobodného zednářství: zničit každé náboženství, ale zvláště katolické. [Pisma Ojca Maksymiliana Marii Kolbego franciszkanina, Niepokalanow, maszynopsis, 1970; anglický překl. z Neposkvrněná náš vzor, od Fra. Karla Stehlina (Varšava, 2005), str. 39] ….

Je možné, že naši nepřátelé vynakládají tolik aktivity, aby dosáhli převahy, zatímco my zůstáváme nečinní, nebo se v lepším případě soustředíme na modlitbu, aniž bychom přiložili ruku k dílu? Nemáme snad mnohem silnější zbraně - ochranu Nebes a Neposkvrněné Panny? Neposkvrněná, vítězící a triumfující nad všemi herezemi, neustoupí postupujícímu nepříteli, když nalezne věrné sluhy poslušné jejího příkazu, ale přinese nová vítězství, dokonce větší než si můžeme představit. Musíme se odevzdat jako poslušné nástroje do Jejích rukou a využít veškerých zákonných prostředků, aby se slovo mohlo šířit všude prostřednictvím Mariánského tisku a Zázračné Medailky, a posilovat naši činnost modlitbou a dobrým příkladem. [Svědectví Fra. Pignalberi vydané během procesu svatořečení].

Sv. Maxmilián založil Rytířstvo Neposkvrněné jen několik dní po 13. říjnu, kdy se ve Fátimě zjevila Panna Maria a stal se veliký sluneční zázrak. Přesně 16. října, se Maxmilián zasvěcuje spolu se šesti seminaristy Neposkvrněnému Srdci Panny Marie za účelem přivedení celého světa k Bohu prostřednictvím Neposkvrněné.

Nemůže nás nechat chladnými takový blízký vztah mezi poselstvím Fátimy a odpovědí polského františkána, když čteme jeho úkon zasvěcení /se/:

„Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já, …, nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla, i s celým mým životem, smrtí a věčností cokoliv se Ti zlíbí. Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: „Ona potře tvou hlavu“ a též: „Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy“, abych se stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem přispěl k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova.“ [Scritti di Massimiliano Kolbe, nová ed. (Řím: ENMI, 1997), Sv. I; Angl. verze, Immaculata náš ideál.]

Nejdražší věřící, v tomtéž duchu jsme vyhlásili růžencové tažení…  Ale modlitba je jen jednou jeho částí: nezapomínejme na další dva velice důležité prvky: pokání a oddanost Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Toužíme odčinit urážky vůči Marii skrze umrtvování, a v jednotě s jejím bolestným  srdcem, se chceme  co nejtěsněji přidružit k oběti Kříže Našeho Pána, protože skrze tuto oběť se uskutečňuje naše spása. Tím se dostáváme k jádru Fátimského poselství: „Bůh si přeje zavést úctu k mému Neposkvrněnému Srdci.“ Možná, že se neklade dostatečný důraz na tento aspekt, který se nám zdá dokonce důležitější než zasvěcení Ruska, a který je druhou podmínkou vítězství Panny Marie, jak jej sdělila papeži: zasvětit Rusko a šířit úctu k jejímu Neposkvrněnému Srdci.

V měsíci říjnu se chystáme vstoupit do nové etapy našich vztahů s Vatikánem, jejímž obsahem jsou věroučné rozhovory. To co je v sázce je velmi důležité, a my to odporučujeme vašim modlitbám. Nepochybně i to je součástí našeho růžencového křížového tažení, a očividně je tento úmysl zahrnut ve vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina, po němž všichni toužíme. To zcela přesahuje všechny naše vlastní síly a bylo by čirým bláznovstvím podniknout takovou iniciativu bez neustálé pomoci nadpřirozených prostředků, kterými jsou modlitba a pokání.

Nechceme tento dopis zakončit, aniž bychom také poděkovali za vaši štědrost, která umožňuje šíření našeho díla po celém světě. Je zde však jedna věc, která nás zpomaluje: žeň je sice hojná, ale dělníků je málo. To přece řekl už Náš Pán a ukázal jak pomoci: modlete se za povolání! Jak rádi bychom přišli na pomoc všem věřícím, kteří mají mši sv. jednou za měsíc, nebo jen o nedělích a nemohou se těšit z normální pastorační péče… A přece nám dobrý Pán daroval v tomto roce 27 nových kněží a příští rok očekáváme dokonce o něco větší počet. Ale ani to nestačí, tak velká je poptávka po celém světě.

Z celého srdce vám děkujeme za všechno vaše úsilí. Vám všem, vašim rodinám a vašim dětem vyprošujeme hojnost Božího požehnání a milostí. Ať vás chrání Neposkvrněné Srdce Panny Marie, Královny Posvátného Růžence.

O Svátku Mateřství Blahoslavené Panny Marie, 11.října, 2009.

+ Bernard Fellay

Generální představený

> Dokumenty / Dopis přátelům a dobrodincům #75