> Aktuality a komentáře / Naslouchání Matce Církvi: v předvečer jednání s SSPX

Naslouchání Matce Církvi:

v předvečer jednání s SSPX

Martin Blackshaw, sloupkař Remnant, Skotsko

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

Převzato a přeloženo z The Remnant.

Na počátku dlouho očekávaných rozhovorů mezi Kněžským bratrstvem sv. Pia X. (SSPX) a Svatého stolce byla těmi, kdo jsou méně než přístupní myšlence smíření, v tisku vzbuzena zbytečná debata. Vídeňský kardinál Schönborn například nedávno prohlásil, že SSPX musí přijmout celý Druhý vatikánský koncil – včetně náboženské svobody, ekumenismu a mezináboženského dialogu. Místo, aby tisk v titulcích tyto poznámky raději označil jako osobní názor kardinála Schönborna, prezentoval je jako prohlášení Vatikánu samotného.

Aby nezůstal pozadu, SVT – Švédský veřejný televizní kanál zodpovědný za interview o holocaustu  s biskupem Williamsonem, které se objevilo celkem příhodně v předvečer snětí exkomunikací z biskupů SSPX, sestavil ještě další program přesně ve chvíli počátku rozhovorů Vatikánu s SSPX. Tentokrát je to sám papež, který bude středem agendy napadající katolíky – agendy teď preventivně usnadněné švédským biskupem Andersem Arboriliusem a kardinálem Walterem Kasperem, kteří trvají na tom, že názory biskupa Williamsona na holocaust byly před snětím exkomunikací v lednu /tohoto roku/ Vatikánu obecně známé. K čemu by papež s takovými  „přáteli” potřeboval nepřátelé!

Je lovná sezóna nejen na SSPX, ale také na jakéhokoliv papeže, který by se odvážil uvítat tradicionalisty zpět v Římě. Tato hysterie jistě naznačuje, že v srdcích modernistů musí být hrůza při pomyšlení na to, že by biskup Fellay mohl bezděčně povzbudit Svatého otce, aby pokračoval v přitahování Církve zpět k tradici.

Kardinál Schönborn se v novinách Passauer Neue Presse rozčiloval, že SSPX by muselo souhlasit se všemi základními rozhodnutími Druhého vatikánského koncilu, které Svatý stolec považuje za „nediskutovatelné“. Vyjmenovává v následujícím pořadí tato: „Postoj Církve k judaismu, ostatním světovým náboženstvím, ostatním křesťanským církvím a k náboženské svobodě jako základnímu lidskému právu.“

Christoph kardinál Schönborn žádá striktní přilnutí k Druhému vatikánskému koncilu. Jeho Eminence drží oranžový balónek.

Žádná věrouka! Člověk přemýšlí, na co Jeho Eminence naráží? Co se týče náboženské svobody, papež Lev XIII. v Libertas Praestantissimum vyhlašuje: „...prozkoumejme tu svobodu jednotlivce, která je tak protikladná ke ctnosti náboženství, jmenovitě svobodu vyznání, jak se tomu říká.“ Římský Pontiff vlastně odmítl omyl, který kardinál Schönborn považuje za „základní lidské právo“ – stejný omyl zavržený papežem Piem IX. v jeho Syllabu omylů a Řehořem XVI. v Mirari Vos.

Kardinál se zmiňuje o „postoji Církve k ostatním křesťanským církvím“, ale Jeho Eminence jistě musí vědět, že katolická Církev má pouze jeden „postoj“ k této otázce, shrnutý ve svém neomylném dogmatu „extra ecclesiam nulla salus“ (mimo Církev není spasení). Slyšíme toho od kardinála strašnou spoustu o „ekumenismu“ – neboli o „falešné jednotě mezi křesťany“, jak to nazval Pius XI. – ale co tato /Piem/ formulovaná doktrína? Zatemnila ji úplně kardinálova představa ekumenismu v jeho mysli?

Ve své encyklice Mortalium Animos Pius XI. varoval před takovými „pankřesťany“ a jejich „přitažlivým“ povídáním, které zakrývá „nejzávažnější omyl, podvracející základy katolické víry“:

Tito pankřesťani, kteří usilují o jednotu církví, se jeví, jako že sledují nejvznešenější ideál prosazování lásky mezi všemi křesťany. Ale jak by křesťanská láska mohla vést k újmě víry? Každý ví, že sám Jan, apoštol lásky, u nějž se zdá, že ve svém evangeliu odhalil tajemství Svatého srdce Ježíšova, a který nikdy nepřestal svým učedníkům do paměti vštěpovat nové přikázání „milovat se navzájem“, striktně zakázal jakýkoliv styk s těmi, kdo vyznávali zmrzačenou a zkaženou formu Kristova učení. „Přijde - li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho.“ (2 Jan 1:10).

...Proto je jasné, ctihodní bratři, proč Apoštolský stolec nikdy nepovolil svým subjektům účastnit se na shromážděních nekatolíků. Existuje jen jediný způsob, jímž může být podpořena jednota křesťanů, a to je prosazení návratu všech, kteří jsou od ní odděleni, do jediné pravé Kristovy Církve; protože z této jediné pravé Církve v minulosti odpadli.

Takový rozpor mezi Piem XI. a kardinálu Schönbornovi podobnými může vysvětlovat, proč existuje taková nevraživost proti SSPX – kněžskému bratrstvu jehož kněží nikdy nezpochybnili jediné dogma katolické víry... Což nás přivádí k otázce mezináboženského dialogu.

Papež Řehoř XVI. ve své encyklice Mirari Vos, jak se zdá, má co říct k tomuto konkrétnímu bodu na seznamu „nediskutovatelných“ /bodů/ kardinála Schönborna:

Nyní zvažme další bohatý zdroj zla, kterým je Církev postižena v současnosti: indiferentismus. Tento zvrácený názor je šířen na všech stranách podvodem zlotřilců, kteří tvrdí, že je možné získat věčnou spásu duše praktikováním jakéhokoliv druhu náboženství, pokud zachovává morálku. Jistě v takto jasném případě budete odhánět tento smrtící omyl daleko od lidu svěřeného vaší péči. S napomenutím apoštola, že „existuje jeden Bůh, jedna víra, jeden křest“ se mohou bát ti, co vymysleli představu, že bezpečný přístav spásy je otevřený osobám jakéhokoliv náboženství. Měli by zvážit svědectví Krista samotného, že „ti, co nejsou s Kristem, jsou proti Němu,“ a že se nešťastně rozptylují ti, kdo se s Ním neshromažďují. Proto „bezpochyby zahynou navždy, pokud se nebudou držet katolické víry celé a neporušené.“

Není tohle ten zcela lhostejný duch, kterého jsme svědkem ad nauseam při probuzení mezináboženského molochu vypuštěného Druhým vatikánským koncilem? Modernisté se mohou hádat o opak, ale mezináboženská modlitební setkání nemohou být jednoduše uvedena do souladu s učením magisteria katolické Církve. Co má tedy katolík dělat?

Kdy naposledy pokoncilový papež nebo prelát vstoupil do mezináboženského prostředí a byť jen navrhnul svým nekatolickým hostitelům, že je pro ně nezbytné, aby uznali Ježíše Krista, jestliže mají být spaseni? A není tohle přesto neomylné učení katolické Církve? Osobuje si lidská úcta a sounáležitost /pozici/ božské lásky? Přetrumfla „spása planety“ spásu duší?

Očividně vládne zmatení a asi není pro nás těžké pochopit proč, s touto ďábelskou dezorientací se tolik lidí v Církvi snaží zoufale zabránit rozhovorům mezi SSPX a Svatým stolcem. Katolická tradice už podkopává jejich agendu; katolická tradice posazená na Stolci sv. Petra ji zničí úplně.

Nadějí tedy je, že tyto rozhovory budou mít za následek návrat k čistému učení vší věrouky katolické víry včetně extra ecclesiam nulla salus. S touto nadějí a modlitbou v duchu vzpomeňme na slova papeže Řehoře XVI.:

...vskutku toto provedete dokonale, jestliže jako povinnost požadavků vašeho úřadu posloužíte sobě a věrouce a budete rozjímat nad těmito slovy: „univerzální Církev je postižena úplně každou novotou“ a výtkou papeže Agatha: „nic ze stanovených věcí by nemělo být zeslabeno, nic změněno, nic přidáno, ale musí být zachováno obojí ohledně symbolu a významu.“ (Mirari Vos)

Druhý vatikánský koncil musí být jasně interpretován ve světle těchto slov – slov Svaté matky církve, slov tradice, slov Ducha Svatého a Neviditelné hlavy katolické Církve.

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

> Aktuality a komentáře / Naslouchání Matce Církvi: v předvečer jednání s SSPX