Poznámka ke komentářům Benedikta XVI. týkajícím se užívání kondomů

29. 11. 2010

Benedikt XVI. v rozhovoru, který je v délce knihy, má název Světlo světa a byl vydán v němčině, italštině a angličtině 23. listopadu 2010, poprvé v „jistých případech“ připouští použití kondomů kvůli snížení rizika nákazy virem AIDS. Tyto mylné poznámky si pro svůj katastrofální dopad vyžadují vysvětlení a uvedení na pravou míru, protože způsobují pohoršení a zmatení mezi věřícími – čehož mediální kampaň neopomněla využít.

  1. Co Benedikt XVI. řekl

Na otázku: „Říkáte tedy, že se katolická Církev v zásadě nestaví proti používání kondomů?“, papež podle autorizovaného anglického překladu původní německé verze odpověděl: „Samozřejmě, že používání kondomů (Církev) nevidí jako reálné a morální řešení, ale v tom či onom případě nicméně může být, je-li úmyslem snížit riziko nákazy, prvním krokem k jinému způsobu, humánnějšímu způsobu prožívání sexuality.“

Aby ilustroval své prohlášení, dává papež pouze jediný příklad, příklad „mužského prostituta“. Uvažuje tak, že v tomto konkrétním případě použití kondomu „může být prvním krokem zpět k odpovědnosti, k obnovení pochopení, že všechno není povolené, a k postoji, že si člověk nemůže dovolit dělat vše, po čem touží.“

Případ z otázky se tudíž týká někoho, kdo přestože již páchá ze zištných důvodů skutek v rozporu s přirozeností, si dá pozor, aby ještě k tomu smrtelně nenakazil svého klienta.

  1. Co Benedikt XVI. dle svého mluvčího zamýšlel říci

Tyto papežovy poznámky jsou médii a militantními hnutími chápány ve prospěch antikoncepce jako „revoluce“, „bod zlomu“ nebo alespoň jako „zlom“ v neměnné církevní nauce o používání antikoncepce. Proto vatikánský mluvčí P. Federico Lombardi vydal 21. listopadu vysvětlující komentář, v němž čteme: „papež zvažoval mimořádné okolnosti, kdy prožívání sexuality představuje skutečnou hrozbu pro život jiného. V takovém případě papež morálně neospravedlňuje prožívání neuspořádané sexuality, ale zastává názor, že používání kondomu kvůli snížení nebezpečí nákazy může být ´prvním aktem odpovědnosti´, ´prvním krokem na cestě k humánnější sexualitě´, spíš než když se kondom nepoužije a druhý člověk je tak vystaven ohrožení života.“

Je vhodné zde poznamenat, abychom byli přesní, že papež nehovoří jen o „prvním aktu odpovědnosti“, ale také o „prvním kroku směrem k morálce“. V podobné linii prohlásil během rozhovoru s tiskovou agenturou Apcom 31. ledna 2005 kardinál Georges Cottier , který byl za Jana Pavla II. a na počátku pontifikátu Benedikta XVI. papežským teologem, toto: „V jistých mimořádných případech – a tím myslím prostředí, kde se šíří drogy nebo kde vládne velká lidská promiskuita a velká chudoba, jako v jistých oblastech Afriky a Asie – v těch případech lze považovat používání kondomů za legitimní.“
Legitimnost používání kondomu, které je považováno za první krok k morálce v jistých případech - to je problém nadnesený papežovými poznámkami v knize Světlo světa.

  1. Co Benedikt XVI. neřekl a co jeho předchůdci vždy říkali

„Žádná ´indikace´ nebo nutnost nemohou vnitřně špatné nemorální jednání změnit na jednání morální a přípustné.“ (Pius XII., Promluva k Italské katolické unii porodních asistentek, 29. října 1951).

„Avšak žádný důvod ani nejzávažnější nemůže způsobiti, aby se stalo počestným a přírodě přiměřeným to, co svojí vnitřní podstatou je proti přírodě.“ (Pius XI., encyklika Casti Connubii, čl. 55)

Používání kondomu je v rozporu s přírodou vzhledem k tomu, že odchyluje lidské jednání od jeho přirozeného cíle.

Papež tedy na jasnou novinářovu otázku: „Říkáte tedy, že se katolická Církev v zásadě nestaví proti používání kondomů?“ odpovídá tím, že uvádí mimořádnou situaci a nepřipomíná, že Církev je zásadně vždy proti používání kondomů.

Skutečnost, že používání kondomu je ze své podstaty nemorálním činem a otázkou smrtelného hříchu je neměnným tvrzením v tradičním učení Církve, například ve spisech Pia XI. a Pia XII. a dokonce i dle mínění Benedikta XVI., když novináři, který jej dotazuje, říká: „Samozřejmě, že používání kondomů (Církev) nevidí jako reálné a morální řešení“. Nicméně jej papež připouští v „jistých případech“.  Ale z hlediska víry je to nepřípustné. „Žádný důvod“, učí Pius XI. v Casti Connubii (čl. 55), „ani nejzávažnější nemůže způsobiti, aby se stalo počestným a přírodě přiměřeným to, co svojí vnitřní podstatou je proti přírodě.“ Pius XII. toto připomíná ve své promluvě k porodním asistentkám (29. října 1951): „Žádná ´indikace´nebo nutnost nemohou vnitřně špatné nemorální jednání změnit na jednání morální a přípustné.“ Svatý Pavel odsoudil názor, že lze konat zlo, aby z něj mohlo vzejít dobro (viz Římanům 3:8).

Zdá se, že Benedikt XVI. přemýšlí nad případem mužského prostituta ve shodě s principem „postupující mravnosti“, který tvrdí, že mají být povoleny jisté méně závažné hříchy, a tím bude delikvent postupně veden od extrémně závažného hříchu k nezávadnému chování. Tyto menší hříchy by bezpochyby nebyly mravné, ale skutečnost, že jsou součástí cesty k mravnosti, by je činila přípustnými. Tato představa je vážným omylem, protože menší zlo zůstává zlem, ať už naznačuje jakékoliv zlepšení. Jak učí Pavel VI. v Humanae vitae (čl. 14): „Je zajisté někdy dovoleno tolerovat menší mravní zlo – aby nedošlo ke zlu většímu, nebo aby bylo dosaženo většího dobra. Není však ani z nejzávažnějších důvodů dovoleno konat zlo, aby z něho vzešlo dobro (srovnej Římanům 3:8), tj. činit předmětem pozitivního úkonu vůle něco, co samotnou svojí povahou překračuje mravní řád a je proto nedůstojné člověka, i když se to děje s úmyslem zachovat nebo podpořit dobro jednotlivých osob, rodin nebo společnosti.“

Tolerovat menší zlo není totéž jako učinit toto zlo „legitimním“, ani totéž jako zahrnout ho do procesu „zmravnění“. Humanae vitae (čl. 14) upomíná, že „Je tedy velkým omylem se domnívat, že manželský styk záměrně učiněný neplodným, a proto vnitřně špatný, by mohl být ospravedlněn souvislostí s plodnými styky celého manželského života.“, stejně jako je nutno říci, že je omylem domnívat se, že kondom, který je sám o sobě vnitřně špatný, by se mohl stát správným tím, že jde u mužského prostituta, který jej používá, o předpokládanou cestu k mravnosti.

Učení Evangelia, v protikladu k procesu „odnaučování“ /hříchu – pozn. překl./, který by vedl od „smrtelnějšího“ hříchu ke hříchu, který je „méně smrtelný“, jasně prohlašuje: „Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:11) a nikoliv „jdi a hřeš méně“.

  1. Co katolíci potřebují z papežových rtů slyšet

Rozhovor v délce knihy zajisté nemůže být považován za úkon Magisteria /tj. oficiálního učitelského úřadu Církve/, a fortiori /tím spíše – pozn. překl./, když se odchyluje od toho, co se učí konečným, neměnným způsobem. Nicméně je faktem, že lékaři a lékárníci, kteří statečně odmítají předepisovat a rozdávat kondomy a antikoncepční prostředky kvůli věrnosti ke své katolické víře a morálce, a všeobecně všechny ty mnohé rodiny věrné tradici, mají naléhavou a prvořadou potřebu slyšet, že trvalé učení Církve se v průběhu času nemohlo změnit. Oni všichni očekávají neústupné připomenutí, že přirozený zákon, stejně jako lidská přirozenost, do níž je tento zákon vštípen, je všeobecně platný.

Ve Světle světa teď nalézáme prohlášení, které relativizuje učení Humanae vitae tím, že popisuje ty, kteří jej následují, jako „hluboce přesvědčené menšiny“, jež nabízejí ostatním „vzrušující příklad k následování“. Jako by encyklika Pavla VI. nastavila takřka nedosažitelný ideál, o čemž už sama sebe přesvědčila velká většina biskupů natolik, aby toto učení mohla snadněji postavit pod nádobu  – přesně tam, kam nám Kristus zakazuje „světlo světa“ stavět (Matouš 5:14).

Měly by se požadavky Evangelia stát bohužel jen výjimkou potvrzující všeobecné pravidlo hédonistického světa, v němž žijeme? Křesťané se nesmí přizpůsobovat tomuto světu (viz Římanům 12:2), ale spíše jej musí proměnit jako „kvas v těstě” (viz Matouš 13:33) a dodat mu příchuť Boží moudrosti jako „sůl země” (Matouš 5:13).

Menzingen, 26. listopadu 2010

 

> Aktuality a komentáře / Poznámka ke komentářům Benedikta XVI. týkajícím se užívání kondomů