> Aktuality a komentáře / Nasazuje se FSSPX náhubek?

Nasazuje se FSSPX náhubek?

Převzato a přeloženo z SSPX USA.

Souhrn článků týkajících se teologických rozhovorů mezi Svatým stolcem a FSSPX >

Této otázce je nutné se postavit!

Otázka byla biskupu Fellayovi položena během konference, která se konala v neděli 9. ledna odpoledne v Paříži: „Je Bratrstvo sv. Pia X. nuceno zůstávat diskrétní kvůli pokračujícím teologickým rozhovorům?“

Jako obvykle biskup Fellay odpověděl s velkou poctivostí a nejprve připomněl kontext rozhovorů s Římem...

Konají se za silného nepřátelství velké části Církve.

Tito „progresivisté“, jak je nazývá, aby to podal jednoduše, nechtějí Bratrstvo v Římě, nepřijímají, že by se mělo diskutovat o koncilu. Pro ně mohou mít tyto rozhovory – když už se musejí konat – jediný cíl: naprosté uznání koncilu bez jakýchkoliv podmínek ze strany Kněžského bratrstva sv. Pia X.

Navíc velmi mocný vliv, který svět (svobodní zednáři a další) uplatňuje nad životem Církve tlakem médií, nás nutí, aby všechny rozhovory byly diskrétní a zůstaly tak klidné a efektivní. Mimo to jde o obecnou shodu Říma a Bratrstva, že ustavily a dodržují toto pravidlo.

Biskup Fellay nazývá tyto rozhovory „neslýchanými“! Protože je neslýchané, že svrchovaný učitelský úřad Církve (Řím) přijímá diskuzi o nauce, kterou vyznává. Nauka Církve, protože je zjevená, a protože Řím je jejím opatrovatelem, strážcem a vykladačem, není otevřená k diskuzi, ale jen k tomu, aby se na ní lpělo.

Je tudíž neslýchané, že Řím přijme diskuzi o nauce. Progresivisté to vědí a „dělají vše, co mohou, aby sabotovali...odrazovali, provokovali“. (Toto samo o sobě připouští, že učení Druhého vatikánského koncilu, které se dnes vyznává, není jasným vyjádřením nauky Církve!)

Po tomto úvodu přešel biskup k jádru věci. Jeho odpověď je jasná a on to vysvětluje:

Z naší strany jsme se chtěli pokusit – vědomě a záměrně – vytvořit kolem rozhovorů klidnou atmosféru. Nepřímým důsledkem toho zřejmě může být, že když se vezmou v potaz jistá témata vztahující se nebo nevztahující se k těmto rozhovorům, může člověk na chvíli nabýt dojmu, že Bratrstvo nebude hovořit s takovým důrazem jako při jiných příležitostech. To není nemožné!

Když budeme mít na paměti celý obraz, pak pochopíme. Pokud ztratíme tento náhled celkového obrazu a budeme vidět pouze jednotlivý předmět, pak řekneme: „Co Bratrstvo dělá? Kapituluje, utichlo!“

Ve skutečnosti je to otázka taktiky. Biskup Fellay používá vojenskou analogii, aby vysvětlil tento způsob jednání v tom, co zůstává skutečným věroučným bojem. Stejně jako se bombardování neprovádí během útoku, ale o hodně dřív, aby se nestřílelo do vlastních oddílů, stejně tak v této válce proti omylu si tato fáze rozhovorů „momentálně“ vyžaduje reakci méně „důraznou než při jiných příležitostech“.

Proč?

S psychologickým důvtipem biskup Fellay vysvětluje, jak vášeň uraženého účastníka rozhovoru je na překážku tomu, aby tento účastník zvažoval předkládaný argument. Vášeň oslepuje rozum. „Uražená osoba myslí na tuto urážku a už ne na argument.“

Závěr přichází sám od sebe. Jelikož je to v Římě otázka toho, přinést světlo katolické pravdy současným autoritám, je rozumné je neurazit. Odtud /pochází/ skutečnost, že u jistých „témat vztahujících se nebo nevztahujících se k těmto rozhovorům, může člověk na chvíli nabýt dojmu, že Bratrstvo nebude hovořit s takovým důrazem jako při jiných příležitostech.“

Jako dobří stratégové musíme rozlišovat prostředky: zachování klidné atmosféry pro naukové rozhovory, od cíle, kterého se má dosáhnout: „vítězství tradice, nic jiného!“ Stále věříme, že nakonec bude Druhý vatikánský koncil překonán!“

Proto představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. připomíná otázku taktické prozíravosti: nejde o nic jiného, než o použití přiměřených prostředků. Pokud chce člověk diskutovat, je potřeba klidná atmosféra.

Toto zdání změny v postoji Bratrstva je vysvětleno skutečností, že jde o fázi rozhovorů. Je krátkodobá: „Tato fáze rozhovorů nepotrvá věčně.“

Nepodkopává to věroučný boj, ani cíl, kterého se má dosáhnout. Je to jiný prostředek užitý se stejným záměrem. A ani to není mlčení, o které by šlo, kdyby to byl mlčenlivý souhlas nebo zbabělý útěk: „Když je nutné věci říct, stále je říkáme!“ Jen si přečtěte kázání, která biskup měl právě dnes ráno a v němž komentuje papežovo ohlášení pozvat falešná náboženství k modlitbě za mír:

Ano, jsme hluboce pobouření, důrazně protestujeme proti opakování Assisi. Vše, co jsme řekli, vše, co arcibiskup Lefébvre tehdy /v době prvního Světového dne modliteb za mír v Assisi v roce 1986/ řekl, opakujeme ve svém vlastním jménu...

Jak mohou lidé doufat, že obdrží Jeho požehnání, když Jej urážejí, když Ho nedbají, když Jej ponižují? To je šílenství! Jak může někdo doufat v mír mezi lidmi, když se vysmívá Bohu?...

Žalm 96:5: „Všechna božstva pohanů jsou démoni!“. Jsou to démoni. A Assisi bude plné démonů! Toto je Zjevení, toto je víra Církve, toto je učení Církve!

Kde je tedy kontinuita? Kde je tedy rozkol? Jaké mysterium!...

Tyto rozhovory zapadají do rozsáhlejšího plánu obnovy tradice v samotném Římě. „Je to otázka zvrácení postupu zhoubných idejí, které Církev znehybnily, které ji paralyzovaly!...Musí se změnit celý způsob myšlení.“

Proto jsou tyto naukové rozhovory mezifází v hnutí, které má jako celek za cíl návrat k tradici. „Pokud ztratíme tento náhled celkového obrazu a budeme vidět pouze jednotlivý předmět, pak řekneme: „Co Bratrstvo dělá? Kapituluje, utichlo!“

„Dočkáme se někdy konce této krize?“

Biskup Fellay s jasnou hlavou a vzdáním se do vůle Prozřetelnosti požaduje, aby se neočekávalo od těchto rozhovorů okamžité a nemožné ovoce, to jest například takové, že papež prohlásí Druhý vatikánský koncil za neplatný!

Aniž by špatně chápal Boží všemohoucnost nad srdci, připomíná obvyklou cestu Prozřetelnosti, která užívá lidské prostředky a prvky k pomalému postupu. Abychom si tento postupný pokrok názorně ukázali, ocitujme nynějšího kardinála Ranjitha: „Člověk nemůže odstranit novou mši jedním úderem, bude potřeba několika kroků, potrvá to 20 let, jednu generaci...“

A přesto bychom všichni chtěli, aby se takový sen stal skutečností, ale musíme být realističtí!

„Nicméně začínáme vidět jisté prvky, není to bez ovoce.“

Podle biskupa Fellaye jsme v jedné fázi pohybu, který se začíná posouvat k obnově. „V těchto mezifázích je nutně jen málo pokroku a stále mnohem méně dobra než zla!...je to lepší posun, ale to neznamená, že vše je dobré!“

Ohrožují nás dvě pasti. Past předpojatého pohledu onoho stále přítomného zla, která nás vede k tomu odmítat to, co je lepší, odmítat vidět krok, který se podnikl. To je řeč těch, kdo chtějí vidět pouze negativní prvky: „...Motu Proprio /z roku 2007/...to je všechno špatně!“

A na druhou stranu past, kdy se křičí „vítězství“, zatímco válka stále pokračuje a zuří! Ohlášení Assisi III dokonale ilustruje, že boj neskončil.

Člověk si povšimne rovnováhy úsudků, které stojí na vrcholku mezi dvěma rovnocenně nebezpečnými roklemi. Generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. nás zve mezi pokušením apokalyptického pesimismu sedesvakantismu a naivního optimismu věroučného klidu zbraní na cestu, kde je světlo Ducha svatého potřebnější, než kdy jindy, abychom správně rozlišovali a byli pevní.

> Aktuality a komentáře / Nasazuje se FSSPX náhubek?