Komentář biskupa Fellaye k Assisi III

Poznámky během kázání v St. Nicholas du Chardonnet při Slavnosti zjevení Páně 9. ledna 2011.

Poté, co objasnil příchod tří mágů, kteří cestovali z nejzazšího konce pohanského světa, aby uctili Našeho Pána Ježíše Krista, dal biskup Fellay do protikladu k tomuto příkladu víry mágů bezbožnost Heroda a kněží a oznámení o Světovém dnu modliteb za mír v Assisi v říjnu 2011.

Kázání biskupa Fellaye: Oni teoreticky vědí, teoreticky věří. Ale věří ve skutečnosti? Věří opravdu, že Náš Pán je Bůh? Věří opravdu, že mír mezi lidmi, mezi národy je v Jeho rukách? Věří opravdu ve všechny bezprostřední přímé důsledky Jeho Božství? ...Budou stejně jako mágové, tři králové uctívat pravého Boha a vzhlížet k Němu pro onen mír a prosit Jej o něj? Jdou ke Králi míru: Rex Pacificus?

Ach, jak se jen historie bohužel opakuje!

Ano, jsme hluboce pobouření, důrazně protestujeme proti opakování Assisi. Vše, co jsme řekli, vše, co arcibiskup Lefébvre tehdy /v době prvního Světového dne modliteb za mír v Assisi v roce 1986/ řekl, opakujeme ve svém vlastním jménu. Je zřejmé, že taková věc si žádá nápravu. Jaké mysterium!

Ano, uctívat – co to znamená? Uctívat především znamená uznat, uznat Božskou podstatu. Úcta se vzdává Bohu samému. A uznávání Jeho Božské podstaty bezprostředně předpokládá podřízení se, uznání podřízení se svrchovanosti Boží. To znamená uznat, že Bůh má nad námi všechna práva, že my jsme opravdu naprosto závislí, absolutně závislí na Bohu svou existencí, svým životem, naší schopností jednat, myslet, toužit a chtít. Každá dobrá, každá dobrá věc, která se nám stane, přichází z dobroty Boží. A to platí nejen pro věřící, nejen pro křesťany – to platí pro všechno stvoření, naprosto všechno stvoření.

Bůh, Stvořitel všech věcí viditelných i neviditelných, je také Tím, kdo vládne tomuto světu, Tím, kdo zachovává všechny věci silou Svého Slova, je Tím, v němž vše má svou stálost! Pán života a smrti, jednotlivců i národů! Všemohoucí věčný Bůh, jemuž náleží všechna čest a sláva! Ano, uctívat Boha znamená přijmout postoj pokory, který uznává Boží práva.

Pojďme tedy, pojďme k Našemu Pánu, i když skrývá Své Božství, i když je maličkým dítětem v náručí Své Matky. On je skutečným Bohem! Je pravým Bohem, který přišel díky slitování dobrého Boha, aby nás spasil. Proto se stal člověkem a tím, že se člověkem stal, se stal Spasitelem a Jeho jméno, které Mu dal sám Bůh, je Ježíš: Spasitel! Jediné jméno pod sluncem, které bylo dáno a jímž můžeme být spaseni. Jediný Spasitel! Sám Svatý, „Tu solus Sanctus“ /jak říkáme v Gloria/, který přichází, aby nám přinesl něco neslýchaného: pozvání k věčnému Božímu štěstí.

Jak mohou lidé doufat, že obdrží Jeho požehnání, když Jej urážejí, když Ho nedbají, když Jej ponižují? To je šílenství! Jak může někdo doufat v mír mezi lidmi, když se vysmívá Bohu?

A zde současné myšlení vytváří vskutku bizarní druhy představ: předstírá, že všechna náboženství v podstatě uctívají jednoho a téhož pravého Boha. To je naprosto mylné, je to i ve Zjevení, nacházíme to už v žalmech, v Žalmu 96:5: „Všechna božstva pohanů jsou démoni!“. Jsou to démoni. A Assisi bude plné démonů! Toto je Zjevení, toto je víra Církve, toto je učení Církve!

Kde je tedy kontinuita? Kde je tedy rozkol? Jaké mysterium!

Ano, mí drazí bratři, jestliže chceme být spaseni, existuje jediná cesta a tou je cesta Našeho Pána Ježíše Krista.

> Aktuality a komentáře / Komentář biskupa Fellaye k Assisi III